Mt 27,51–54

 

bože můj a můj snad ne znenadání shlížíš

na kotouče hnízd vystavěných milenci jež

vzdálila hodina nepřivolaná a mnohá těla

zesnulých na dýmu vyloví křik a křik bez

 

potíží najde tvář území na poklop dosedá

nezúčastněný lid do kapes vyprázdní svou

fantazii na houslích vyhráváme z duše si

kvéry nepřejeme zrní si do drdolů sypeme

 

bože omyj můj úd ať je připraven a motor

na zázraky vyhoď

 

 

 

Pilát

 

Myju si ruce. Kde mám mýdlo?

Lavór mi rozežrala rez.

Oko za oko ti vydloub-

ne nebozez.

 

Nebo ses pomát?

Nechceš zub za zub?

Lidé jsou žádostivi dramat,

ne dokonalého kazu.

 

 

 

Pod mrakem

 

Čas od času, nějaké úderné věty, čas od

času, posbírat vítr ze střech domů, čas

od času, velikonoční scéna. Kdybych byl

fotograf: holé podpěry na obvodové zdi,

 

řez dortem baráku, na okně netečný iron

v tečně obětních proporcí. Roztržitě si

zívne nebe. Běh od běhu, ujede tramvaj,

dům od domu, nebezpečno. Zvoní telefon.

 

Napřít se do jednoho bodu a pohnout se.

Bude to čím dál mámivější. Ta slast, že

hrůza v balení sušenek. Pomíchaný oves.

 

Přínos zimních gum, čas abstrakce, dar.

Eli, eli, lama zabachtani, volá dvorek,

volá zvětšenina. Krytina zná svou čest.