|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Narodil se v království z plastiku. Golem z drobků a rozlité kávy. Uhnětly ho konečky prstů.
Mříže utkané z unylého světla zářivek byly jeho denním strážcem. Celé dny uhýbal před
padajícím stropem. Neměl lehký život. Čím byl starší, tím byl jeho život bolestnější.
Rostl a to ho bolelo. Nakonec se přestal hýbat. Místo, kde celý život žil, mu bylo příliš malé.
Mlčky trpěl. Byl rád za každý drobek, za každou kapku kávy. Až jednoho dne...
„Zkurvenej šift...“
Vše se otřásalo a cosi ostrého se zabořilo do jeho útrob.
Vřeštěl v němé hrůze.
„Hele co je v ní bordelu !“
„Ježiš, to je hnusný...“
Do jeho světa pronikl náhle proud oslepujícího světla.
„Hele tady je něco zaschlýho. A já furt proč mi ten šift tak blbne...stříkni mi sem trochu toho
sajrajtu.“
Ta spalující bolest, rozervala jeho tělo. V poslední chvíli už cítil jen úlevu. Nebude již uhýbat
před padajícím stropem. Nebude se hladově natahovat z koutku svého vězení za každým
drobtem. Mříže, které ho celý život svíraly s geometrickou lhostejností se rozplynuly ve
spalujícím žáru denního světla. Umíral a už se ničeho nebál.
„Tak a je to...jako nová...“
|
|
|