TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 24.11. Emílie

Všechny rubriky

Fotografie

> Fotografie

> Krajiny

>		Příroda

> Zvířata

> Makro

> Zátiší

> Portréty

> Akty

> Architektura

> Experimenty

> Fotodokumenty

> Fotoreportáž

> Cestopis

> Sport

> Abstrakce

> Rodinné foto

> Ostatní

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Podél Krky
Autor: Mia... (Občasný) - publikováno 6.5.2013 (09:19:27)

čtenář Jirka - 6.5.2013 > Ahoj Mia... ZDOBNOST JEJÍ KANTILÉNY Je tak jinak intelligent sensor je tak jinak picture wizard Jirka vyznává ducha syntézy nikoli bojácný sen v suspensor a netroufá si za ní jako blizzard ty nejmilejší pozdravy pro nejmilejší postavy pro zoufalce a zrádce já funguji jen krátce intenzívní volání se nemůže dovolat s krátkým její neotřesitelnost neuklouzla na ledě vratkým co na tom nesejde Mia je chemická sloučenina prvků a jen jeden se tam k ní nevejde totiž vášeň k Mia kmitá čile necítím se hůř ani přírodně ani provinile jako sportka muže ve prospěch účinku ženy jako bohatost Mia pramenící ze snivé kantilény Mia, Tvoje pramenitost je tak čirá, s pramínky a s bublinkami zvonila… jako říčka poblíž břehu nerušit a nechtít její proud rozbušit… a třeba mohlo by to platit pro Mimu? Být či nebýt (nikdy) mimo… vlastně ne, Jirka je mimo… Mardoša, člen skupiny hudebnící Tata bojs ALE LISTY NETRHAT! Zrovna jsem si uvědomil, že se z mého života úplně vytratila jedna věc: památníčky. Pravda, není to nijak životně důležitá pomůcka, navíc ani netvrdím, že se mi po nich v dospělosti kdovíjak stýská, jen se prostě vytratily. A mají je ještě dnešní děti vůbec rády? Nebo už jim stačí sociální sítě k dovádění? Když říkám děcka, myslím tím holky, protože si nepamatuji, že by si památníčky vedli hoši. Ti o ně jevili ostentativní nezájem, vystřídaný pýchou, když byli požádáni o zápis. Osobně mě samotného spíš stresovalo, když jsem dostal ten pečlivě vedený „můžeš kreslit-můžeš psát“ zápisníček k dispozici odvedle a měl se nějak projevit jako malý umělec. Protože zapsat se do památníčku bylo, jako zapsat se navždy do budoucnosti. A já se bál, abych se nezapsal odstrašujícím způsobem malého neřáda. Nikdy jsem nezářil ve výtvarce, takže obrázky nepřipadaly v úvahu. To by si o mně udělaly pěkný obrázek! Kdyby jen obrázky, já měl ošklivé i písmo, fuj! (A ti, kteří ode mě v poslední době viděli něco rukou napsaného, by mohli s úspěchem Herkula na exkurzi v Koh-I-Noor tvrdit, že minulost v předchozí větě byla použita zcela neoprávněně.) Zkrátka a dobře, sotva jsem se zmohl na ten ohnutý růžek s datem. Sázel jsem tedy alespoň na citáty, které, jak jsem doufal, budou vyzařovat hloubku i při prasácky nevzhledném rukopisu. Pochopitelně jsem zavrhl vlastní tvorbu, ale sahal po klasice. Už nevím přesně po jaké. Možná říkadla z nezbedných comicsů takového Josefa Lady. Později jsem přešel na Karla Kryla a nakonec Woodyho Allena. Zpětně si sice říkám, že i jalový vlastní výtvor fantazie by možná byla lepší „památka na věk“ školního období, než skvělý, ale vypůjčený citát. Ale to je jedno vážená slečno Mia… Nejvděčnější stejně bylo, když někdo udělal pěkný obrázek! Citáty si za rámeček (dobrovolně) nedáte. :-) Pěkné šestkové pondělí Ti přeje Jirka, co není ani trochu Mardoša ani Tata b. Jirka je B-Boy… :-)

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + devět ?

Napsat autorovi (Občasný) Zařazeno v Galerii

Addictive Zone Orbital Defender Game