Bude to bez lesů,

za kterými červánky si hrály

a možná tancovaly víly,

když jsme velcí byli

a i když jsme byli malí.

V jednom okamžiku zmizí

veškerá noblesa,

co mívá jaro s létem,

když se proháníme světem,

ani měděný řetízek, natož zlato rizí,

nic jako bez lesů,

bez řek a dálek

a zimy bez plesů,

svět bez míru i válek,

nebude tam snídání s tebou,

ani šálek čaje

a Jarek už mi nezazpívá,

mobil nezahraje,

dokonce ruce nezazabou.

Nevěřím na usínání,

ale spím

mezi lesem, prstýnky a vším,

já na červáncích trvám

a na životě lpím.

Protože nevěřím na pohádky,

tak za tím lesem cesta není,

a za usínáním není probuzení,

žádná cesta zpátky.

Bojím se, že tohle vážně vím.

Proto tolik zpívám,

tančím,

slzy mívám

a láska je mi vším.