|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Mam jí tak rád, za rok jí dostanu, bude to dlouhej rok, moc dlouhej rok.Ten přežíju s vypětim už tak nataženejch nervůch.
Pohovořim si před vodjezdem s její mámou, je na ní příjsná, holka jí poslouchá, jenom jednou se jí protivila a máma jí zvedla bradu, podívala se krátce do jejích vočích, pohrozila, že jí prokleje a vyžene z baráku.Voj tý doby je klid.
A já když sem měl službu u kolotoče, tak tam přišla, já sem jí usadil do pohodlí, zapnul řejtízek, vona mi mávala, vítr jí zdvihal sukně, čechral vlasy, potom se jí točila hlava a já jí z toho vysvobodil hubičkou.
Povídam jí:mam na tebe votázku.Šla by si se mnou na kraj světa?Sklopila voči, přikývla, potom sme voba plakali.
Vychtřelim tě růži, mrk´ sem na bratrance a ten vturánu nabíjel hromadu pušek, tumáš a s poklekem sem jí dal náruč růžích.Mam ve vočích mokro, zašeptala a dala mi další hubičku.I když sme chtěli ít dál do našich těl, udrželi sme se.
Čekal sem na ní, když přišla z práce, potom sme šli na procházky nebo ke mně do maringotky.
Poslední den před vodjezdem sem k přišel k její mámě, pozdravil a povídam:paňmámo, tuhleten rok vám vaší dceru eště necham, ale příští rok přijedu, naložim jí, vodvezu a bude navždy má.To vám slibuju, jakože se Pepík menuju.
|
|
|
