pohublý seňor se ráno probudil na svém magentovém kavalci

prohrábl šediny vlasů, zaklel, zachrchlal

a jal se načnout lahev vína

sotva korek opustil hrdlo

z hrdla seňora se počala linout píseň

místo slov se mu však z úst valila havěť

mravenci a švábi pavouci i hadi

a poslední, poslední vyletěly ryby

v jejich průhledných tělech pracovaly žaludky

tak jako seňorův v dávivé křeči

a když ten zpěv vylezl líně z oken

starý harmonikář s červy v očích začal

hrát na zažloutlé klávesy

jako omámený se kýval tam a zpět

osel na rohu hýkal a děti?

děti se dusily v přeplněných železničních vagonech

rozpálených jako pece

na které přece mělo teprve dojít

to čas se předběhl

a seňor posnídal holubici míru i s oblohou

přemýšlel o ranní bouřce

která by mohla ochladit vagony s mláďaty

ale obloha modrala a nic nenapovídalo o dešti

seňor tedy uchopil vykládanou brokovnici

a hlaveň pevně sevřel v bezzubých ústech ( až komicky)