Chtěl jsem se ztratit já holub bez města mé oči v korunách jeřabin malostranských zahrad i hluboko pod zemí neseny eskalátory k přestupu na soumrak neviděly nic než nebe kterého si nikdo nevšiml, protože na něj nikdo nerozdával reklamu i pankáči a jejich holky kteří se jindy dívají, byli slepí jako všichni a kontrolovali, jestli se na ně dívají ti kolem když na ulici napodobují pohyby sex že by je člověk pohladil a přesto bylo modré jako křídla racků v jejichž perech se zrcadlí voda tak jakou ji chceme vidět to neviditelné nebe v němž letěly ptačí šípy i oblaka podobná představám a navoněným holkám o kterých vím, že nemyslí na nic jiného než na sebe a tak je těžké jim pomoci protože mé tělo opisuje neznámé kruhy na usmířenou i jen tak a vlastně jsem se tak nalezl s každým vědomím, jehož jsem se dopustil jen kvůli sobě když na náměstí kde se dívá Boží oko myslel jsem, že mám milion pocitů najednou za celou Prahu a za padlého anděla, který odvrátil tvář rychlostí světla jsem se pomodlil Otčenáš ale přiznávám, že jsem s tím spěchal a i když nejhezčí západy slunce jsou nad Německem nejlepší záchody jsou v Belgii a nejdrzejší holubi jsou v Londýně pak ztratit se v Praze je mnohem víc
|