O přítomnosti

  Být tady a teď neznamená vtěsnat se do jednoho nepatrného okamžiku bytí, ani plynout životem volně unášen jeho vlnami. Být tady a teď znamená přijímat život ve všech jeho souvislostech, se všemi vztahy a vazbami, které se s námi pojí. Jsem-li například studentem vysoké školy a další den mě čeká zkouška, na kterou jsem se dosud neučil, mohu být jakkoliv přítomen, báječně si užít večer s přáteli, další den však stejně nebudu umět. Jsem-li matka malého dítěte, zahrnuje mé nyní i toto dítě. Žiji-li v rodině, širší komunitě či určité společnosti, mé nyní zahrnuje i tento prostor… Každý z nás žije na planetě Zemi a ve Vesmíru, vše co se zde nalézá, je naše přítomnost.

  Nyní také není prosto minulosti a budoucnosti. Pravé nyní naopak v sobě zahrnuje veškerou minulost i budoucnost. Cokoliv se stalo, děje se i nadále. Cokoliv se může stát, jakoby se stalo. Dokud minulost či budoucnost obsahuje byť jen náznak provinění, obav či strachu, dotud přítomná chvíle není než hojivá náplast, za kterou však naše zranění zůstávají i nadále přítomná.

  Není větší svobody, než přijat plnou odpovědnost za svůj život a přijímat všechny lekce života jako výzvu ke zdokonalení sebe sama. Přítomnost není než uzlový bod našeho bytí, skutečná srdeční čakra existence. Cokoliv se nám v životě stalo, zná přítomný okamžik proměnit v lásku. Jakákoliv bolest či ublížení se rozplývá v pochopení toho, kdo je TADY. Plně přítomný ve své svobodě neznající hranic a současně v zodpovědnosti za tuto svobodu, která hranice nastavuje, stává se člověk skutečným tvůrcem svého života a celého Vesmíru.