Půjdu, kam budeš chtít, Pane řekni a odejdu k cestám ukaž a zůstanu milovat a jestli oheň, který mi hoří v žilách bude tím, co mne přivede k Tobě mé tělo, jež patří ženám daruji větru a duši plnou jizev rybě Da Vinciho Poslední večeře k pokoji. Teď kdy celé nebe je okno a pomalu přichází světlo, které jsi rozžal prvního dne ke mně mluvíš slovy, jimiž vidíme doteky, kterými nemáme vědomím, že jsme a chci poděkovat, že jsi mi dal ochutnat chléb života za loučení jež jsou příčinou všech rán v odchodech, kterými se navracíme ve smrti, kdy z úst vychází šepot andělů, ale my jen dosahujeme jednoho těla i soli strachu, kterým Zlý, sám v plamenech ač nehoří, dává na sebe nezapomenout je čas všimnout si jak mezi prsty protéká čas a být jemný při sfouknutí svíce protože jen tak se Ti smíme přiblížit a milovat
|