O tmě a o radosti
I kdyby u ohně
nohy uhořely -
když zdrsnělý jazyk
pilník z rtuti
brousí patro
uhelnatějících mraků
čím dál častěji
je mi zima a tma
Tikot osik
ještě zlověstnější
kotva souhvězdí kmitá
nad zuby vln
čím dál víc
je mi vykáceně
Kdo řekl by
ty rozlámané roky
to zoufalé bubnování dubů
žaludy o zem
má malá
vrátil jsem se
a jsi
Horký letní vítr
je mezi je a není
a jen opojení a klam je
že na dlouhé kosti
nám hraje píseň
o radosti o níž se
už ani nezdá
tíseň místo ní
na podzolu polední
rozrůstá se
Nanejvýš je tu
jak na lesním rozcestí
když slunce daleko za plání
začíná olizovat
černou plodnici Boubína
Ztichlý průsečík drah
kam brzy padne soumrak
zatím zůstávám
a jsme
|