|
|
čtenář túje - 19.10.2013 > Zenový Mistr Zazo seděl na židli. V krabici měl několik hlávek zelí, probodnutých jehlicema na klobouky. Seděl den, dva, tři, čtyři, 8 - naležato a čekal, až spadne nebe. Padalo po kouskách, divně zavánělo, ale holubičí
duše Zaza si ničehož nevšímala. Ani smrti, která oklepávala zdivo. Zuby cihel cenila, jak při úsměvu president Zeměkoule*
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Mima (Občasný) - 21.10.2013 > Zazo> ...časy byly, jsou , a budou....., jde o to, "kde" se člověk zrovna nachází......, já jen zbaběle poletuju...., i když to někdy s člověkem vezme nějakej směr, ani se nestačí pořádně podivit...Víc už fakt nevim, ani "Nahý oběd" jsem nedokázala přečíst, dala jsem se na "duši šetřivá ezoterická témata"..., i těmi se zabývám jenom tak polehounku..., tuším dle vlastní zkušenosti, že ani tam není úplně bezpečno......
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|