Jak skrze perforaci přišlo světlo dne zavírám oči nad nahotou stromů a odlévám posmrtnou masku noci abych měl nač pohlédnout až sevřu víčka v pěst zasním se uprostřed piruety a pomodlím se za myšlenky
budou Vánoce ach jak zavoní umělý stromeček až pokleknu a rozbalím hologram Karla Gotta čtoucího antichartu plechovou vločku jaké sněžily před rokem 1989 závěť na fabriku na umělé zuby modř povolávacího rozkazu žvýkačku Vejle Denmark z kolotoče žlutou jako slunce kterou sem dřív museli pašovat tak jako dnes heroin což je jedna ze změn, kterých jsem si všiml kytici převázanou stříbrnou šňůrkou na vědomí jako z Třetího oka barvu uhelného prachu, kterým si horníci malují kruhy kolem očí takže nakonec vypadají jako holky od Pěti Pé, které kouří jézédáky a západní Němce ostnatý drát abych měl na korunu a krásnou ženskou, kterou zná jen voják prvního ročníku v okamžiku své největší samoty
Bože a pak zazvoní Loreta, tak jako píchačky z továrny na minulo a bude půlnoc jimiž se oddělujeme od přítomnosti v níž si dáváme schůzky u výkladu řeznictví s uzenými žebry a Ježíšovým srdcem a končíme s cigaretami kurva miluji tě když myslíš na sníh a voníš jako krámek se svíčkami a venku to začíná padat až k závrati
|