Je cítit
vítr
na vlnách
nebe si vymýšlím loď
a spatřuji
břeh
tam modlím
se za poslední a nafta na hladině září úhly pohledu
atomovými
slovy z čekáren kde se dýchá desinfekce a vánoční Axe
sloužím bílým
věcem, kterými se přivádíme na okraj
a omlouvám
se ohni za všechna má minulá, přítomná i budoucí těla
stejně jako
tobě
vím, že
hledám to, co je hluboko v dechu
když podobni
hladině zůstáváme být povrchem
a v blízkosti
slov nenacházíme co říci
a po celé
roky nevíme ani proč si děkovat
že stále v sobě
neseme světlo olověných svic a naše vosky hoří
jako čas
a potom to
město kde uvnitř skla je nic
je snad jediné
co smím naleznout
ve věčném
dešti, který mám v sobě
jako krev
|