|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Třesou se ruce. Zimou či hladem?
Ne. Svou vlastní silou, kterou unést nemohou.
Jaký hrozný pocit, mít sám ze sebe strach.
Schopen všeho je člověk. Bez skrupulí. Bez zábran.
Dlouho je tomu již, co se mrtvých bohů bál.
Z rozmařilosti své staví města na nebesích
a zem, ze které vzešel, hnít pod sebou nechává.
Jen výš, jen výš, stoupej, slávo činů sobeckých.
Jak kladivo Thórovo rozraz obzor severní,
ať spatříme, zda za ním leží jih, či další jen severu val.
Jen výš. Víš, jen, pohlédni přes rameno. Hleď!
Však pozdě již. Ten strom, na kterém sedával jsi,
popelem leh´, a s ním i rodný dům a kraj.
Nespatříš než závoj prachu z našich těl,
co na západ od Nilu tvůj dusot víří dál.
Třesou se ruce. Zimou a hladem.
Nám, lidu plebejskému, co vírou obavy zapíjí
a v kápi skrývá bolem křivou tvář.
Pevné a klidné jsou dlaně těch, co svět náš jimi rdousí.
Zato Jidáš se třás´ celý, když stříbrných třicet počítal.
|
|
|
