Na stole zrcátko a růže čtyři

jen jako polibky na oheň rtů

světýlek odrazů stříbrné chmýří

přibíjí pohledy zpátky ke sklům.

Ruce mi svazuješ horkými vlasy

Měsíc je do nebe jedinou z bran

a ticho promlouvá našimi hlasy

svíčka svit rozlévá jak oceán.

Když stopy jsou písek a ruce vlny

do kruhů pojí se hvězdy i tma

omývá vítr mou duši jak z viny

přítoky paží svých jsi stále má.

A jestli zapláčeš očima snad 

uvidím, že je čas a všech psů den

vteřina doteku zabrzdí pád

stínem je mé tělo a srdce sen.