labutě za městem polykají své peří

mikroskopickým pohledem odměřují

vzdálenost mezi dítětem a svými krky

které zase natahují skrze mříže

prázdného pokoje s třemi stoly

mrazivé oko řeky upřené do dvora

jehož knihy vypráví poutavý příběh

v němž zkamenělé dívky dáví nepopsané 

formuláře, na něž píše noc svázaným rukama

vpichuješ mi poslední injekci letního času