GUGLIELMO MARCONI

☼    28.4.1874   BOLOGNA           ۞     20.7.1937   ROMA

„Přiznejte se, že jste totální anarchista!“ nabádali britští celníci na vytáhlého dvaadvacetiletého hubeňoura z Itálie, který se je marně snažil vokecat, ať ho nechají v klidu, že podezřelé aparáty a klubka drátů v jeho kufříku jsou jeho vynálezem na dálkové přenosy telegrafických signálů vzduchem. „Jste zatčen a přístroje se zabavují navždy,“ zněl verdikt přivolaných bobíků. Od hrozícího lapáku ho však ještě na Viktoriině nádru zachránil výřečný výtečník a bratránek David Jameson, však má také předky z Midletonu na jihu Irska, kde pálí whiskey Jameson ve velkém… tam se podniká ve velkém… který prokázal nevinu, že přístroje, které si veze z rodné boule Bologně, mají být co nejdříve předvedeny váženému šéfinženýrovi všech britských pošt, siru Williamovi Preecovi, na jehož osobní pozvání přispěchal do Jů Kej. Opatrnickému přístupu britské policie v roce 1896 se nemůžeme divit – telegrafní přístroj, klubka drátů, detektor rádiových vln – takzvaný koherer, voltmetr, galvanometr a jiné podivnosti byly v té době výsadou střízlivých úřadů.

Brzy na to ale byly smontovány v kanclu Londýnského ministerstva pošt a na věži majestátní budovy se objevila anténa v podobě drátěné klece. Podobný stožár byl postaven i na kilometr vzdálené budově ústřední pošty. Několik dnů Marconi a pár narychlo „zaškolených“ telegrafních zřízenců přístroje vylaďovali, aby mohlo dojít k rozhodujícímu pokusu. Telegrafista na ministerstvu vysílal krátké a dlouhé signály Morseovy abecedy, a o kilometr dále ručka galvanometru se v jejich rytmu poslušně vychylovala na kratší či delší chvíli a zapisovatel podle nich psal na papír tečky a čárky. Kliky. Háky. Polonesmysly.

Ještě předtím však opatrný Marconi podal 2. června 1896 žádost o patent, znějící na „Telegrafii bez drátu pomocí elektromagnetických vln“. Úspěšné pokusy přilákaly vzápětí námořní a vojenské ferdy činitele. Další větší pokus se už proto prováděl za vojenské asistence u Salisbury. Jedno zařízení bylo instalováno v provizorní kůlně na vyvýšenině pahorkatého terénu, druhé bylo namontováno na vojenském obrněném vozidle. Spojení éterem se podařilo udržet až na vzdálenost osmi kilometrů! Noviny tuto událost roznesly nejen po Anglii, ale po celé Evropě. Marconi se stal hrdinou dne. Sir William zahájil přednáškové turné po vlasti a všude prohlašoval, že Marconi vytvořil novou soustavu telegrafie.

Nabídky na odkoupení patentu, který byl Marconimu udělen v polovině roku 1897 pod číslem 12 039, začaly do Londýna proudit ve velkém počtu z celého světa. Zvlášť velký zájem měly Spojené státy a Japonsko. Německo požádalo Marconiho, aby přijal známého profesora Slabyho, který by mu pomohl v co nejrychlejším rozvoji vynálezu.

Marconi na nabídky zatím neodpovídal, ale založil vlastní společnost „Marconi´s Wireless Telegraph Compan(y)i“, stal se jejím technickým řídícím článkem a vytrvale svůj vynález zušlechťoval. Začátkem května 1897 navázal bezdrátové spojení s majákem Brean Down na vzdálenost patnáct kilometrů. Vysílací anténu v Lavernocku tvořila síť spletená z tenkých vodičů, vynesená do výšky osmdesát metrů dvěma ohromnými hovaďáckými papírovými draky s ocásky jako jsou fangle…

Svět se začal Marconimu klanět, ačkoliv první rádiovou depeši na dálku už rok předtím odeslal A. S. Popov. Vojenský námořní úřad však petrohradskému profesorovi zveřejnění zprávy o úspěšném pokusu šmahem zatrhl. Co na tom, že v příštích letech mnoho zemí Popovovo prvenství uznalo. Patent měl bezpečně na svědomí tak trochu nekalý soupeř vedoucí konkurence technických vynálezů Marconi! Podobně když v sezóně 1979 složil Grandmaster Caz „Rapper´s Delight“ a oni mu jí vyfoukli The Sugarhill Gang dříve, než se rozkoukal, aby vzápětí ostrouhal jen rapperskou mrkvičku…

„MAMINKO, FUNGUJE TO I BEZ DRÁTŮ – TAK TO BUDE EXTRA JÍZDA!“

Co všechno předcházelo epochálnímu objevu? Prozraďme, že Guglielmo se narodil jako druhý syn bohatého italského statkáře, který se oženil s dcerou majitele palírny Irish Whiskey v Midletonu na jihu Irska. Anna Jamesonová přijela do Itálie, aby se zdokonalila ve zpěvu, avšak její sytý hlas po krátké známosti místo zpívání řekl „yes I do“ dobrosrdečnému vdovci Marconimu. Asi jak ji uviděl, svitlo mu na lepší časy, vřítil se hned na ní, aby s ní vyřídil seznamovací kolečko následovně italsky, nikoli česky nebo marťansky: „Huh u své krásné boule najdeš mé koule, jsou stále nenarušené v koloběhu jako Planety, a mé pérko pilná včelko kmitej, uvítej, je symbolický ocásek létající Komety, nedbej na chlupy u pinzety, reaguj v touze Ty a uvolni sepjaté korzety, víš co? Popostrč svou soustavu vloh, pohni prdelí a vlítni se mnou křepčit na parkety…“ 

Guglielmo ve škole příliš nebodoval, nescóroval, nezapadal do třídního průměru, snad také proto, že ho matka často tahala na cesty domů do Anglie. Syn však toužil stát se mariňákem (přímo důstojníkem na moři) a to nebylo možné bez absolvování námořní Akademie. Marconi začal proto šprtat nejprve lekce na průmyslovce v Bologni. Brzy ale začal dojíždět jen na přednášky univerzitního profesora Augusta Righi, které mu učarovaly, zejména pak partie o šíření elektromagnetických vln. Pokusy, které zhlédl ve škole, začal okamžitě trénovat doma v prostorné rodinné vile Griffone. Professor Griff z Public Enemy měl rád tohoto dávného vynálezce rádiového spojení, proto se pojmenoval učeným pseudonymem v rapu. Jednou časně zrána probudil matku a pozval ji do svého pokoje. Na stole měl vlnový oscilátor a vypínač. Maminka tomu stejně nerozuměla, přesto však uznala, že kdykoliv syn stiskl vypínač, zazvonil zvonek až někde na půdě domu. „Funguje to i bez drátů!“ chlubil se pyšně mladý vynálezce. A tak se Anna Marconi stala prvním svědkem dnes běžného bezdrátového ovládání.

Další pokusy už probíhaly na chodníku před vilou. K oscilátoru profesora Righiho připevnil Marconi dva plechy a stejnými deskami (mimochodem zhotovenými z rozstříhaných plechovek od petroleje), vybavil i „přijímací stanici“, kterou jeho bratr přenášel stále dál a dál od domu. Na čtyřicetimetrových vlnách se podařilo detekovat signály oscilátoru až do vzdálenosti několika set metrů. Plechové desky tvořily kondenzátor. Když jednu z desek položili na zem jako uzemnění, druhou pak zdvihli na dlouhou dřevěnou tyč a propojili je křížem pomocí dřevěného ramene, byl výsledek najednou grandiózní – ručička galvanometru reagovala na vzdálenost jednoho kilometru! Proniknou však vlny přes překážky? Bratr Alfonso musel s přijímačem za vilu, a vzal s sebou nabitou loveckou kulovnici. Guglielmo začal vysílat, a za pár minut vyšla rána z pušky – ohlašující lomozová, že signály byly přijaty i za kamennými zdmi domu. To už Marconi nečekal a nabídl vynález italskému ministerstvu pošt. Po čase došla pochybovačná reakce. Guglielma to pobouřilo a po krátké rodinné poradě sbalil přístroje do kufru, aby 2. února 1896 přispěchal do Londýna…

PRVNÍ JISKROVÉ DEPEŠE VE SLUŽBÁCH KRÁLOVNY

Vzdálenost, na kterou bylo možné vysílat, závisela na výkonu oscilátoru, od účinnosti antény a citlivosti detektoru. Marconi bral a zdokonaloval od dalších vynálezců vše, co se šiklo. Branlyho koherer zlepšil natolik, že železné piliny ve skleněném válečku, které reagovaly na neviditelný signál z přijímací antény tím, že se okamžitě srovnaly jako vojáčkové do řady a staly se dobře vodivými, nahradil ještě citlivějšími jehličkami tento Marconi stříbrnými a niklovými. Od Nikoly Tesly si zase „vypůjčil jak sampl non cleared“ vějířovitou anténu. Největší reklamu rodící se radiotelegrafii udělala „královská“ aféra. Waleský princ Eduard si v létě 1898 narazil při pádu koleno a k rehabilitaci si za asistence lékařů zvolil královskou jachtu Osborne. Starostlivá královna Viktorie v letním sídle na ostrově Wightu si přála mít několikrát denně raport, jak se následníkovi trůnu zrovna daří. Marconi instaloval na lodi vysílačku a na střeše královské vily zabudovali anténu. Během šestnácti dnů prolétlo mezi jachtou a ostrovem sto padesát telegrafických depeší. Marconi dostal od královny briliantovou jehlici a díky článkům v Timesech se jeho jméno stalo známým po celém světě. Krátce na to vystoupil Marconi na několik hodin v roli úspěšného reportéra. Z paluby parníku Flying Huntress vysílal svůj pokec o průběhu slavných kensingtonských veslařských závodů, kterými žije ostrovní říše asi tak, jako naši fans při mezinárodních hokejových utkáních s Jágrem a Strakou kdysi. Přijímací stanice na pobřeží zprávy přehazovala jako horkou bramboru či slušivého sólokapra telefonicky do redakce Dublin Expressu a poprvé v dějinách novinařiny se objevil titulek „Jiskrová depeše našeho zpravodaje…“ Na mnoha lodích se objevily Marconiho stanice a když na podzim roku 1899 jeho asistent zachytil volání o pomoc z potápějícího se parníku „Matthews“ a přispěl tak k jeho záchraně včas, byla nedůvěra k radiotelegrafii prolomena.

PRVNÍ PŘENOS PŘES ATLANTIK, TĚŠTE SE…

Na druhé straně oceánu dosahoval ve vysílání na dlouhých netlumených vlnách značných úspěchů jihoslovanský vynálezce Nikola Tesla. Marconi si podle jeho přednášky zhotovil oscilátor, který díky transformátoru dával napětí až 100 tisíc voltů a přešel rovněž na dlouhé vlny. Sestrojil zvlášť citlivý rtuťový koherer. S touto technikou se pustil do pokusů přenášet zprávy přes Atlantik. V Poldhu na anglickém pobřeží nechal postavit do té doby nejvýkonnější vysílač. Čtyři šedesátimetrové dřevěné věže nesly ze sto osmdesáti drátů vytvořenou jehlanovitou anténní síť, vyladěnou na vlny o délce 3 km. Druhá velká anténa vyrostla o 3300 km dál na kamenné věži nehostinného novofoundlandského mysu Svatého Jana.

Je 12. prosinec 1901. U hrubého stolu s přijímačem čeká hrubý pytel Marconi na hrubou záplatu a jeho dlouholetý spolupracovník Kemp u toho nelelkuje. Sedí jako na jehlách a netrpělivě zraky přeměřují čas, neboť podle dohody začne v Poldhu poprvé naplno vysílat mezi polednem a třetí hodinou pí em. Má pravdu profesor Thomson, který proklamuje, že Hertzovy vlny se nedokáží přizpůsobit zemskému zakřivení a ulétnou pánu bohu do oken? V Poldhu ve smluvenou chvíli spustili parní mašinu pohánějící dynamo. Z jiskřišť vysílače šlehaly v rytmu tří krátkých značek, které telegrafista vytrvale opakoval, modrofialové trsy jisker s ohlušujícím praskotem, že by si i lomozová značka zgustla. Bylo 12 hodin 30 minut. Ve sluchátku přijímače na americkém pobřeží to praská, protože od oceánu se blíží uragán. Ale najednou je slyšet zřetelně „píp–píp–píp“. V morseovce to znamená písmeno S. Těch několik písmen přišlo Marconiho na půl miliónu dolarů, ale vyplatilo se to. Noviny z celého světa se v příštím týdnu předhánějí v titulcích:

„Vlny se ohnuly po hladině oceánu!“ „Bezdrátový přenos přes Atlantik je triumf Marconiho!“ …Stanice v Poldhu se stala v příštích letech vyhledávanou Mekkou rádiového vysílání. Heaviside a Kennelly brzo vysvětlili, že dlouhé vlny se neohýbají podle hladiny oceánu, ale odrážejí se od určitých vrstev ionosféry. Tím vysvětlili i to, že příjem na dlouhých vlnách je nejsilnější v noci, a zároveň se poznalo, že do dálky přes oceán se dostanou i krátké vlny.

Než to mohl Marconi v praxi prozkoumat, zasáhla do detailu americká policie. Podnícena rozzuřenými majiteli podmořských kabelů, jejichž příjmy radiotelegrafie musí ohrozit na zisku, zakazují Marconimu další pokusy na americkém území. Zájem však mají kanadští sousedé. A tak ani ne o rok později už Marconi čeká na signály z Poldhu severněji odtud, v Glace Bay. Spojení tentokráte nešlo hladce. Nepomohl ani ještě citlivější magnetický detektor, který podle objevů profesora Rutherforda vyrobil Marconi vlastnoručně z krabky od doutníků a z několika do sebe vpasovaných měděných cívek. Teprve vodorovné prvky vložené do antén umožnily pravidelné spojení. Jenže o jeho zavedení žádá Marconiho sama vláda Spojených států a pomáhá při zřízení velké pobřežní stanice v Cape Cod.

MARCONI UŽ NENÍ SÁM NA SVĚTĚ

Velké úspěchy má například Nikola Tesla. Marconiho společnost chytře vytře zraky pochybovačům a ještě využívá jeho objevů, ale kolik lidí si o tom přečetlo kritiku v odborné literatuře? Tesla neumí svoje zlepšováky zpeněžit – vždyť třeba i na prokazatelně jeho systém vysokonapěťového vysílače získává patent v jeho zemi Marconi a navíc na sebe strhl i právo ke zřizování radiostanic! V Německu zase profesor Slaby s hrabětem von Arcou zakládají konkurenční firmu „Slaby–Arco–AEG“, ze které se později vylíhne úspěšná ziskovka Telefunken.

Marconi investuje a podniká, jako by to nic těžkého nebylo. Na přelomu roku 1902 zřizuje mezikontinentální stanici Table Head již s vodorovnými anténními prvky a Cape Cod u Bostonu je jejím protějškem. Na italském křižníku Carlo Alberto zachytává Marconi lodní stanicí vysílání z Poldhu jak v Kronštadtu, tak u Gibraltaru, což reprezentuje vzdálenost 3600 km. Na první Mezinárodní radiotelegrafické konferenci v Berlíně roku 1903 tomu však odborníci odmítají uvěřit. Zní to jako Sci–Fi kravina. Ještě v průběhu jednání proto provede Marconi veřejností kontrolovaný pokus. Lodní stanice na luxusní britské lodi Lucania, která právě vyplula z Liverpoolu do New Yorku, přijímá po celou dobu plavby radiodepeše z Poldhu a z Table Head, které ihned přetiskoval The Cunard Bulletin bez potměšilých patolízalských nádechů učebnicové stavebnicové sabotáže skládanky, Rytmy v Přítmí, naplno kontrastujíc se střídmým refrénem, všechno jen ne obsah novinek vlídný. Cestující jako svědci události parafují s podpisem exemplář novin, který Marconi stihl předat do rukou nevěřících členů konference. Bylo jasné, že rádiové spojení překoná vbrzku jakékoliv vzdálenosti mezi kontinenty.

V době, kdy se Marconi podruhé žení (ulovil Angličanku Beatrici O´Brienovou na pokusnou vědeckou dikci, která je v rozporu s fikcí), ohrožení kabeláři opět aktivují tažení a kydají hnůj proti bezdrátové telegrafii. „Bezdrátové vlny škodí lidskému organismu, pronikají naším masem, kostmi i krví a celý náš život mrví…“ zní víc než vyzývavě z titulků novin, Timesy nevyjímaje. Marconi se proto demonstrativně nechává lékařsky proklepnout. Neznámý pachatel zapálil radiostanici v Table Head. Na Marconiho útočí i akcionáři žháři (pálí jím to v hlavách údajně) a majitelé koncesí. Jeho společnost prohrála několik patentových sporů. Umírá mu dcera a počátkem roku 1907 hrozí společnosti bankrot. Ve chvíli, kdy vyplácí dělníkům poslední mzdu se ale objevuje v Británii zástupce siamského krále, a objednává stanice za několik tisíc liber. Karta se obrací. Marconimu se narodila další dcera. V posledních dnech ledna roku 1909 došlo ke srážce lodí Republic a Florida, avšak statečný radiotelegrafista pan Jack Binns stačil lodní stanicí přivolat lodě na pomoc a tak technika, která zachránila život dvěma tisícovkám nebohých pasažérů, je znovu oslavována hip hip Marconi!!!!!! Dozvuky pronikají až do vědecké rady Nobelovy nadace, a tak Marconi spolu s Braunem (vynálezcem katodové trubice, z níž se vyvinula později televizní skříňka plná vnadných hlasatelek jako Milena Vostřáková), jsou roku 1909 vyznamenáni Nobelovou cenou.

HRDINOVÉ OD RADIOTELEGRAFŮ

Když se Marconiho rodina rozrostla o syna (1910), zabydlela se už v radiostanicích v roli detektoru dioda, v roli zesilovače trioda – elektrónky, známé starší generaci jako rádio-lampy. Začalo vysílání ve všech pásmech rádio-vln. V noci ze 14. na 15. dubna 1912 naráží nejrychlejší a nejluxusnější loď světa – Titanic – na osudový ledovec. V ledových vodách zařve patnáct set cestujících (kostlivců), ale sedm set dalších šťastlivců je zachráněno díky radiotelegrafistovi Philipsovi. Dokud stačilo napětí baterií, tak vysílal z naklánějící a potápějící se přídě bez ustání SOS, ačkoliv už kapitán dovolil mužstvu starat se o záchranu vlastních životů. Philips se utopil, ale jeho signály zachytila stanice na Cap Race a stačila přivolat na místo pohromy několik lodí. Od té doby radiotelegrafie zachránila životy statisíců lidí. Například právě před pětadvaceti lety se podařilo radiodepešemi přivolat lodě k ostrovu Tristan de Cunha, který byl pokapán žhavým přelivem lávy ze čtyř najednou vybuchbuchbuchnuvších sopek, a v posledním okamžiku převést do bezpečí desetitisíce obyvatel…

JEN JEDNOU UMLKLY VŠECHNY VYSÍLAČE SVĚTA, A NEBYLO TO ZPŮSOBENO 1.1.2000

Marconiho život nápadně připomíná život a osudy T. A. Edisona. Stejně jako on postrádal odbornou péči. Měl však nos na techniku a jakmile vycítil dobrý nápad, okamžitě ho zdokonalil, využil a výhodně prodal. Byl stejně neúnavný nezmar jako Edison, a to i poté, když roku 1912 při autonehodě přišel o oko. Stejně jako Edison se stal ve stáří až nesnesitelně ješitným. Honba za kariérou ho přivedla i ke členství v Mussoliniho fašistické straně, člověčí grázzl grizzly jeden (…a tenhle ošklivý nosáč už dlouho nenatankoval Super, natož aby jej infikovaná klíšťata kdy hryzly…). Svou „senzační“ laboratoř pro práci s krátkými a nakonec i s velmi krátkými vlnami přestěhoval na velkou námořní jachtu Elettra. To už se však izoloval od svých přátel a změnil se v podivína. V červnu 1927 se potřetí oženil s Italkou Scaliovou o čtvrt století mladší a nepochybně v sexu aktivnější. Při návratu ze svatební cesty do New Yorku byl stihnut srdeční vadou na kráse a od té doby v jeho pozadí stál vždy osobní sluha lékař. Tituly a pocty však nebraly konce. Byl jmenován čestným členem víc než stovky vědeckých společností a nadací, dostal titul markýze a dožadoval se prý proto i vlastní šlechtické standarty. Roku 1933 podnikl cestu kolem světa, ač mu to lékaři vzhledem k opakujícím se záchvatům jasně vymlouvali.

Zemřel na infarkt 20. července 1937. Zpráva o konci se rozšířila bleskově rozhlasem, jehož základy svou prací vybudoval. Na jeho počest se týž den jako bleskovka odmlčely vysílače celého světa a na dvě minuty se truchlilo…

http://www.youtube.com/watch?v=8tfBfTWatP0

http://www.youtube.com/watch?v=Dzn_hb9nAfI

RONNETTE & ANQUANNETTE Disco Queen The Rare Groove Cut

http://www.youtube.com/watch?v=JRtWTBPd2Rc