Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 1.12.
Iva
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Venku za okny nám svítí ☼ a IB už nežije...
Autor: mystikus (Občasný) - publikováno 29.4.2014 (19:41:31)

GEORGES BRAQUE

 

    13.5.1882    ARGENTEUIL–SUR–SEINE              ۞      31.8.1963    PARIS

 

 

Jestliže výtvarník nebo vzdělaný milovník umění chce vyjádřit některému obrazu nejvyšší poklonu, vytáhne pořekadlo – „je to braqueovské“. Georges Braque se stal pojmem, jeho jméno má zvuk absolutního výtvarného citu, jímž byl malíř obdařen jako má hudebník absolutně zlatý sluch, značí dokonalost děl po stránce tvarových obrysů a barevné kompozice, znamená nejvyšší míru francouzské estetiky a espritu.

 

Všichni autoři, kteří o Braqueovi psali – a že se jich najde furt spousta – stáli v rozpacích před jednou skutečností: nemohli čtenáři nabídnout žádné pestré a dramatické životní příběhy. Náhoda? Ani ne, jenom ne žádné tragické vyhrocení osudu s uříznutým uchem jakožto uříznutou ostudou mládí u Vincenta van Gogha, žádný úprk z Evropy až do Tichomořské divočiny jako u Gauguina, žádné životní bouřliváctví jako u Picassa, žádné mentorovy paměti jako u Oskara Kokoschky. Existuje dokonce jeden výrok, (samozřejmě francouzský a elegantně lakonický), že Braque nemá snad žádný životopis. Ale má ho přece jasný, no samozřejmě, i když data a fakta neposkytují právě románovité nebo filmové představy na 007 v akci. Narodil se jako pan Třináctka dne 13. května 1882 v Argenteuil–sur–Seine, tenkrát to bývala ještě oblíbená výletní destinace na řece, dnes už je čelisti Parise polykají jako své periferní jednohubky. Jméno Argenteuil známe z názvů impresionistických obrazů, Claude Monet nebo Auguste Renoir. Tam se v sedmdesátých letech usadil Claude jako magnet, tam ho navštěvovali kamarádíčkové Manet, Pissaro i vzpomínaný Renoir, tam všichni malovali své obrazy plné slunce, vzduchu, životní radosti, pohody a přemýšlivé siesty.

 

Umělcův otec byl majitelem malířské dílny, prosperující stejně šikovně i po přestěhování do Le Havru, kde Braque pobýval od svých osmi do osmnácti let. Tento normandský přístav by musel být na malířské mapě Francie vyznačen se třemi extra hvězdičkami – několik pokolení malířů sem přicházelo studovat sepětí žluté písečné země a modrého moře, dynamickou atmosféru, tvary lodí a načerpání svěží energie s luftováním v breezu. Umělcův otec sám amatérsky maloval, docela pěkně ve stylu barbizonských venkovských stavení, zátiší, krajinek se zvířaty, přírody, a neměl námitek proti tomu, aby se syn věnoval malířské dráze.

 

Georges Braque v roce 1902, tedy dvacetiletý troufalec něco dobrého dokázat a dobýt tím aspoň velkoměstský svět, navíc již absolvent vojny, odešel do Paříže a rovnou si najal ateliér na Montmartru, v rue Lepic (zpívá se o ní jeden barvitý pařížský kavárenský šanson). S finanční injekcí rodiny na tom byl rozhodně lépe než ostatní malířská garda, přicházející do Paříže z různých koutů vlasti i celé Evropy. Picassovi, Légerovi, Chagallovi se o vlastním ateliéru mohlo leda tak zdát a po příchodu do Paříže se museli smířit s přístřeším ve zchátralých barabiznách. Snažil se studovat na školách erudovaného výtvarného směru. Zapsal se na Akademii Humbert a na Školu výtvarných umění, ale navštěvoval je všeho všudy pár měsíců. To, co pokládal za prospěšné a stěžejní, nacházel jinde více. V Louvru u starých mistrů, v Luxembourgském paláci, kde už mohl zahlédnout impresionisty v akci, a v galeriích obchodníků obrazy Durand–Ruela a Ambroise Vollarda, kteří byli pružní a podporovali současné nejnovější želízka v ohni, co se týče dokonalého malířství.

 

A jak vypadala Paris těchto let, na začátku nového století? Na povrch ještě secesně laděná, hýřivost secesní ornamentiky zasáhla architektonické vychytávky ulice, právě zbudované stanice podzemky, byty, plakátová nároží, šperky a klenoty… Ale světovou výstavou v roce 1900 jakoby se něco zvrtlo, La belle époque dospěla do svého vrcholu a začala klesat do bažin zapomnění. Citlivé kulturní seismografy signalizovaly, že skvělý styl Alfonse Muchy začíná být „de móde, deklasován z obliby“. Veřejnost, jak už to tak chodí, byla ochotna pustit k vodě staré, sice však neschopna přijmout nové a neotřelé. Sotva se smířila s impresionisty (jejich díla byla už vyhledávanou lahůdkou oka a slušně zaplacena), uspořádala pořádný skandál fauvistům.

 

Na Podzimním salónu v roce 1905 seskupily se v jednom sále práce nejmladších benjamínků kumštu. Byli mezi nimi zahrnuti Henri Matisse, André Derain, a také Braqueovi přátelé Raoul Dufy a Othon Friesz, s nimiž klábosil u sklenky vína již v Le Havru. Z jejich pláten zářily útočné, divoké barevné rytmy, jako Public Enemy v klipu v Brooklynu, 1989 Spike Lee´ manifesto: Do The Right Thing. Na základě výroku jednoho kritika vzniklo pojmenování směru – les fauves, dravé sémě, dravé šelmy… Braque začal malovat jako oni. Po létech konstatoval: „Fauvistická malba na mne zapůsobila, protože byla nová, a to mi fakt vyhovovalo. Byla to malba plná nadšení a odpovídala mému věku, bylo mi třiadvacet let… Trvalo to nějakou dobu. Pak jsem pochopil, že vzrůšo vystupňované na maximum, které tuto malbu podmiňovalo, nemůže trvat donekonečna.“ Krásná fauvistická plátna hořící barvami Braque spáchal u moře, za letního pobytu v L´Estaque roku 1906. Břeh, vonící pinie, lodě, stěžně, zátoky, všechno v přílivu žlutých, modrých, červených, zelených prudkých a zanícených barviček.

 

V literatuře byste mohli najít sugestivní výrok, že v ohni fauvistických pláten byly spáleny mosty k tradici. Jenže, co je to proti tomu, co teprve najdete? Fauvistická revolta je nevinným uspořádáním vzdáleného zahřmění proti zemětřesení, jaké v evropském malířství rozpoutal kubismus. A Georges Braque byl jedním z jeho dvou pachatelů na stopě. V létě roku 1907 přišel Braque do bídného ateliéru Pabla Picassa a uviděl tam Avignonské slečny, nepochopitelná mazanice, usoudili byste nejspíš na první dojem. Děsný a přitom geniální obraz ho jakbysmet vytočil, protestoval proti němu, ale neubránil se jeho magické (a dnes víme, že epochální) působivosti. Mířil ostatně za stejným cílem jako bratr Picasso – po opuštění fauvismu vycházel z Cézanna a snažil se vrátit všemu, co vidí a maluje, pevnost a hmotnost, zbavit skutečnost přeludného a mylného závoje světla a atmosféry, kterým jej idealizovali impresionisté.

 

O vztahu Braque–Picasso bylo popsáno hafo řádek a vymyšleno tolik hypotéz. Jak by také nevzrušovala záhada dvou nejslavnějších umělců svého věku, kteří se dohromady vůbec, ale vůbec nehodili, přitom malovali v jednom období tak, že jen specializovaný historik umění rozliší práci jednoho od druhého, a jak se skamarádili, tak je čekal rozkol, a vůči veřejnosti zachovali hluboké mlčení. Nebo mlžení? Shledávám naprosto okouzlující Picassův výrok, jímž odpovídal na nepatřičné dotazy: „Je zakázáno za jízdy hovořit s řidičem, madam nebo zvědavý páprdo.“ Lišili se duševně i zjevně tělesně: Braque byl dlouhán a dost hubeňour, sportoval, v rejstříku jeho sportovních dovedností vévodil dokonce i box, báječně tančil, měl hudební talent, hrál prý na harmoniku Beethovenovy symfonie, což nedokáže každý Pařížan, měl chytře řezaný kukuč s hustými andělskými kadeřemi, výtečně formuloval své myšlenky do přednesu. A Picasso? Každý ví, jak vypadal oproti tomu páprda Picasso!

 

Místo dlouhých úvah o vzniku kubismu a o jeho vlastnostech se raději mrkneme na Braqueovy obrazy, na ty z první fáze kubismu, které jsou v československém majetku a máme k nim kdykoliv dovolen přístup. V Národní galerii v Praze, v její sbírce francouzského umění jsou vystavena ve Šternberském paláci na Hradčanech tato raná Braqueova díla: Zátiší s houslemi a sklenicí z let 1910 nebo 1911 a Zátiší s klarinetem a houslemi z roku 1913. První zátiší má tvar oválu, který analytickému kubismu velmi vyhovoval tím, jak odpovídal geometrizujícímu charakteru kompozice. Kubistická přepadovka je již u cíle svých tužeb. Klasická perspektiva, ovládající tahy a taje malířství po několik staletí, je narušena novotou, popřena, potřena, linie vymezující objem předmětů je přeťata, předmět sám je artikulován po částech, v malých plochách je poznat z různých úhlů pohledu – zpředu, zezadu, z obou stran, je tedy analyzován – a proto se této fázi kubismu říká analytická. Jestliže jste se setkali s výrazem hermetická fáze kubismu, pak je tak označena nejvyspělejší úroveň analytického kubismu, který se ve svých možnostech dostal do jakéhosi semknutí, do hermetického utěsnění, a bylo nutno stanovisko výrazně zaonačit. Tak vznikl kubismus syntetický. Chtěl vyjádřit podstatu věcí co nejvýstižněji a nejúplněji (synteticky) a proto přistupují do obrazu písmena (to jsou znaky, které se nemění podle úderu nálad) a prvek koláže, jsou sem nalepeny skutečně suroviny druhotné – karta, tapeta, kus novin, protože přece samotný kus novin vyjadřuje lépe noviny než jejich namalovaná imitace! Pražské Zátiší s klarinetem a houslemi (1913) je opatřeno v hluboké fialové ploše (skvěle koresponduje s tlumeným laděním celku) písmeny, z nichž přelouskáme Soirée a BACH (dej si bacha k večírku tak hezká, tak sama).

 

Braque byl hudebním typem výtvarného freaka. A protože byl maximalista a jeho díla směřovala vždycky k něčemu kloudnému, absolutně zánovnímu, musel mít zvláštní vztah k Bachovi. Jedna jeho proslulá koláž se jmenuje Aria de Bach. Na světlém podkladě obrys kytary, list s pečlivě vyvedeným nápisem Aria de Bach, dvě černé a jedna hnědá nalepená plocha. Nic nemůže být snažšího. A přece Braqueův génius se tu přiblížil Bachovu, poselství jeho díla má sílu Bachovy fugy. Vlastní doménou umělcovy práce je zátiší, seskupení prostých linií, které objevuje v jejich skutečné podstatě a hlavně kráse. Na málokterém zátiší pak schází hudební nástroj, buďto housle nebo ještě častěji kytara. Kytary byly nazvány Madonami Braqueových pláten.

 

Vernisáž Podzimního salónu v roce 1911, kde vystavovali kubisté, byla doprovázena velkou vřavou. Ale přes všechny invektivy, posměch a trapné rejpance byl kubismus již v roce 1912, 1913 mezinárodně svébytným uznávaným šlehem, s nímž se muselo co nejvážněji počítat i nadále. V té době pobýval v Paříži český historik umění dr. Vincenc Kramář a zakoupil řadu Picassových, Braqueových a Derainových snových fantazií, které přivezl do Prahy a v roce 1960 daroval ve prospěch Národní galerie. Před dávnými lety bylo zcela běžné, že čs. študáci docházeli k dr. Kramářovi, který byl k univerzitní mládeži velmi vlídný, a v jeho pražské vile před Braqueovými a Picassovými plátny slýchávali plamenné obhajoby kubismu, překvapující u přísného a suchého vědátora, za nějž Vincence Kramáře běžně považovali.

 

Ale to nebyl jediný kanál, jakým se Braqueovy obrazy dostávaly do Prahy. Z původního sdružení mladých malířů Osma se ustanovila v roce 1911 Skupina výtvarných umělců. Z malířů ji tvořili mimo jiné Vincenc Beneš, Emil Filla, Otakar Kubín, Bohumil Kubišta, Václav Špála, přihlásili se však i architekti, teoretici výtvarných výprav a sessions jako V. V. Štech, spisovatelé jako Kája Čapek. Na své výstavy zvala Skupina cizí umělce ke konfrontaci se svými díly a tak v roce 1913 v Obecním domě bylo vystaveno 11 Braqueových kubistických mazanic myšlenky.

 

Do tohoto intenzivního výtvarného koloběhu zasáhla tragicky první světová válka, zdecimovala řady malířů jak u nás tak ve Francii, mnohé těžce zdravotně poznamenala. Braque narukoval k pěchotě, prošel palbou ostrých prvních linií a počínal si velmi sportovně a statečně. Jeho těžké zranění hlavy si vyžádalo trepanaci lebky a vyřadilo malíře z jeho aktivit na tři dlouhé roky. Ale malíř zatím vyzrál a zmoudřel a jeho tvorba od konce války nabrala druhý masivní dech.

 

Krásný doklad nové tvůrčí situace najdeme opět ve sbírce Národní galerie v Praze ve dvou rozměrných obrazech Zátiší s kytarou I. a II. z let 1921–1922. Ty se do našich sbírek dostaly jako součást proslulého nákupu v roce 1923, kdy mladý československý stát jmenoval komisi renomovaných malířů a historiků umění a jejím prostřednictvím zakoupil z Francie početný soubor děl dnes nedozírné hodnoty, která vytvořila jádro sbírky francouzského umění v Národní galerii. Po válce nabyly Braqueovy obrazy větší srozumitelnosti i k laikovi, vynikající dokonalou rytmickou kompozici a neméně dokonalou noblesní barevnost.

 

Obrazy se seskupují do tematických celků, z nichž vyniká početná a bohatá skupina Ateliérů. „Mít svobodné myšlenky – to znamená být současný“, řekl malíř. Ale ty svobodné myšlenky vtěluje do obrazů prostřednictvím výtvarné kázně a velkolepého vnitřního řádu. Vznikají desítky obrazů tak krásných, že je klika se s nimi setkávat a vnímat jejich malířskou řeč.

 

 

 

DÍVČÍ SPECIÁL (TUHLE BERE OKO V POTAZ; OKOMENTUJE SNAD SNADNÉ KONTAKTY)

 

Dívčí šarm a fluidum, které způsobí, že chci ji

Radek John to vystihl barvitě v beletrii

„Džínovej svět“ jednoho mladistvýho mudrce

co je přesně pokochání pro oči a haprování u srdce

a chuť na happy end, krásná nemoc od přírody

jako pamětlivej človíček vybavuju si příhody

a nyní si zkusí přednes na 111% účetní učedník Jirka

ač možná trochu oslavně, ne na způsob frajírka

inu první moje láska se jmenovala Renča

v lahůdkách v Plzeňce byla s ní docela prča

kdo zná Bassomatic, ten ví o „Mountain High“

padli jsme si do oka jak slogan lucky strike

a na svých patnáct let jsem tehdy neměl vlohy

ve výřečnosti jsem se ukázal tak ňák strohý

a s Danou, Blankou, Lenkou to samý jak jsem říkal

a s Lenkou se znám z autoškoly Hranička a Fikar

jo, tam jsem přemlouval učitele div ne plačky

ať nám dovolí na chvilku ignorovat značky

byl to metr na pořádek a moje snaha zbytečná

dřív Lenka, pak Helenka, ale Helena je netečná

je divná, avšak Bůh ví, že jsem z toho nešílel

jsem klidnější než ninja nebo Kubelík Rafael

a balit vybrané holky může být leckdy sranda

má Helena proto smysl? Jó, ta upoutá i granda

 

Dívčí šarm a fluidum, které způsobí, že chci ji

vítězit u holky, koketovat s kusy osudí v loterii

i když nemám štěstí na prachy, na porcelán z Míšně

výnosy mě neberou, já jedu spontánní tak svižně

a vzhledem ke konstelaci s dojemnou jiskrou

nechal jsem Helenu a seznámil se s „Miss Grown“

jeden dopis česky a druhej english hello

už vím, proč složit poklonu „wolf call“ a pro kterou

i když mě odpálkovala, byl to čoud, ne románek

rád na ní myslím, ale s odstupem kapánek

nepřála si nic blíž v mém případě rozverně

musím snadněji se uplatnit – kategorii mazáckou s legráckou poznám poměrně

protože překvapení nezná slabot, nehrozí u ní brzká ani opozdilá reklamace

chodila do vyšší dívčí, dostala lekce uspokojit ho a nešíří dál spekulace

nepohrdla by mrkvovým krajíčkem s vynakládanou energií při běhu

s konvalinkou s růží s její okrasou od začátku kraluje v mém příběhu

jestli je škola hrou, tak já jsem hra, ona skvělá učitelka špásitelka

na lední revue bruslí s ladností piruet, hýbe se a mrkne po mně jako známá kaskadérka

čilá představitelka pokušitelka nikdy nebývá kostrbatá režisérka

kráčí ve šlépějích Jana Kaplického má dovednosti a fantazie fůry objevitelka

na hladině mokřiny objevné oko bere bez modřiny, netrpí a netropí excesy kostela ze Žamberka

její vlnky se přátelí s trnky brnky, její maják jako štramák se tetelí, že se shledal platný od úterka

azuro a  azurko zdobí ve Středozemí jezera a pláže a záhony květů ocení pěstitelka

pro oříšek hbitá veverka, pro účetní bude výzvou uzávěrka

hned bych jí připomenul má dáti dal na účet řecké Afrodity s Metaxou u úst aranžérka

vychutnává si muže v každém věku jako velká sommeliérka

umí se snadno odreagovat, plave v potěšení pohybů na plovárně zkoumatelka pařitelka

osvědčí se jako kosmetička, co s tím? ten kostým odhodí ihned kostymérka je emocionální modelka

není holá kost a kůže, s ženskou vyspělostí koketuje magická hvězda, září a přitom to není Severka

utkví mi v paměti madam v plavkách, naše přední krášlitelka

je geniální inspirace upoutá okruh čtenářů jako čtivá spisovatelka

den a noc vedle ní tak hluboká, voda Balatonu ještě víc mělká

 

Můj typ na další senzace je bezesporu perla (sen tolika krutých desperátů)

její dovednost je velká, skrývá v sobě klenot s hodnotou mnoha karátů

ať je daleko či blízko, mám pro ní slabost, pro její půvab rošťačení

ocení Victora Huga… Paříž… Vídeň (tam kde není)

s vírou v lepší časy hodlá směle doufat v zázrak na obloze

veselé dny v Prátru, na zámcích, toulat se volně po přírodě

yeah nejlepší jsou stromy, letní louky, vůně květů

až se uvidíme, jako Jean Reno jí zakvituju větu

smát se a dívat na plodné keře ostružin, ve městě vedle ní ochutnávat sladce znějící decibely

miluji její častou odvázanost, lehkost bytí, moje cherry

říkám to stereo, na piánu udává takt i dvoutakt velikána

s ní nebývá noc u konce, poté zas přijdou veselá rána

Škarda, Úprka, Keller, Jurkovič a jejich vzácný svatý Hostýn

exponát i jemný kostým ke krajince ŽIVÝCH barev divých rostlin

avšak jistější je to, co vypovídá obraz vyššího věku o člověku

jakou ještě půjde štreku? Čím navíc oblaží vzácnou Vinotéku?

jestli je dospělá do počtu pro kartotéku nebo slaboch na útěku?

řehtačky lomozivé hrozivé hrkačky malomocné tlučhuby, cuchty, buchty, bačkory

ryšavý vlásek rezavé makety rakety zkroucen a zhroucen ve spirálách času, všem náhodám navzdory

míří také nahoru do vytříbeného sektoru hnojivem obdělávat úrodné prostory

vymlácená sláma, inu komponenty s oponenty omráčí hlas Hejkalky pro Děti

reportáž symfonie není určena komplexu nesdílné & nelaškovné pečeti

jistější bude nebezpečná krása pěstovaná i ve vyšším věku, věru ne cetka vraku

Elle má jistější svěžest dámy než nějaký pošmourný emblém ve znaku Cadillacu

proto do hlubin potápěčů raději nevykračuj Rumburaku ani v parodii mocného fraku

 

 

 

 

S KŘIŠŤÁLOVĚ ZÁŘÍCÍ LVICÍ KOUZELNICÍ KLIDNĚ AŽ K MYSU DOBRÉ NADĚJE

 

Železná košile je cvik a radost k protažení těla cvička?

já míchám paradox za zvyk a ladnou hudbu jako lžička

kávová lžička sedmikrásky hovořící cool nářečím lásky

vyplazují na mě jazyk s afrodiziaky rošťácky vřískající legrácky?

umíš ze sebe dělat kost, když zůstáváš dost hlučná a málokdy jen stručná

Plzeň má čtvrť Bručná, Tvá adresa s biology vypráví, v čem jsi evolučná

nerozlučná Madam je doma jogurtově nízkotučná, Tvá řeč pro osud společný není křeč naučná

částice vnímá a třímá jako kraslice, nepřežírá se jako nenasytná prasnice

tančí scénář ulice a žongluje balety s nápady číslice, kdo to je, že tak graduje v etice i v magice

žádná žena mě nehodlá zapomenout, když to do ní hrnu horem pádem

v sedmi pádech elegantně v triádech i po zádech nenecháme se rušit laciným stádem

miluji Tě tence asi jako letokruhy na pařezu léta letoucí

miluji Tě jako hádanku Osudu z dlaně stráně kvetoucí

miluji Tě schovko s kódy Morseovko prestižní jemná packo

miluji Tě pokorně s duší enormně dychtící po Tobě kurážná značko

desatero něžných pohlazení hyperbol, co není dávno bol už dvacko

nejsem vysloužilý smyčec, Ty houslový klíč, troufáš si, procházko?

jedině báječnou chůzí rarášku, s báječnou podívanou dovol mi drobnou narážku

Tvé extravagance spí tak sladce, že nemáš pocit prohry Princezny na hrášku

tak kdy jsi připravena kusinko brusinko, Bingo odpočinků Sfingo?

jsi „DÁMA VE ZLATÉM“ a nikdy vybledlé výtvarné hovínko

jsi lvice jako řemen a vzpomínka na Eden vzpomínko

jsi prvořadá událost z mimořádně účinné setby semínko

jsi Mona Lisa mého věku a vzrušení rapů chlapů u snídaně

posnídáme životabudič i s proteiny Public Enemy nevídaně

Fight The Power dej si povel rozdej si to se mnou náš duel s extází u božstev není kýčovej

Sophisticated Lvíče dřímá v Irče jak u rugby mrskni po mně nahrávku švihej už ten turnaj míčovej

 

 

 

 

ŘÍKEJME JÍ TŘEBA BOŽSKÁ IRIS, MEDOVÉ POTĚŠENÍ JAKO MARLENKA

V PARIS BODNE JÍ IKARIS ČI IKAROS, MAGIČ, MÁNIE, TAK JE NEOBYČ IRENKA

 

Paříž má svého chrliče, Plzeň perliče za účasti její nóbl uchystané perličky

jmenuje se Irena rozhodně nemá dilema nazout si Popelčiny střevíčky

je kantiléna na vizitce – pro vizitku útočnická kondiční kantiléna

její přednosti zejména konverzační krédo, jak nezůstat vykulená

u slavobrány její věhlas u fontány ochočený její požitek

má v sobě andělské jinotaje letím na její čísla včetně účtů lolitek

sportovní dynamiku ducha zavádí do cíle olympijské chování

tahle má skvělou disciplínu a diváci se rojí divě, jak se chtivě předhání

dám jí hrnek s panem Tau a řeknu jí čau, prober se milenecká dvojko

jste věru jedničková na ofertu pro Ferdu Berušková s kotrmelci stojko

jako pro Londýn Lady Diana tak pro Plzeň budete VY chlouba města

těší mne její působiště na divoko jahodová lesní vilná fiesta? (siesta)

gentlemani milují vyzvat ji na šance už teď na první máj do Mariánských Lázní

ke kapličce Lásky ubydou všem vrásky s její verzí zpívající fontány neblázní

Dobytí Ráje pro Irenku: Eden poznáš jeden a pro povolané jen jednu vstupenku

jako irský způsob žití a konzumace pití v Irish Pubu dá si se mnou sklenku

je krutě koncertní, je i ostřílený kus zábavně profesní

nevinně konverzní příslib dá mi poznat a nehrozí příliš, že by byla perverzní

střídají se roční období a s nimi sedm dní v týdnu

kdy očekávám povely polez k ní, ženu si vyhlídnu

má talent na rozdávání a pizzu nebo pečínku na rozvoz

jedině křupavou a zdobnou Italskou voňavou až pod nos

Irena prý četla každej recept jak dílo Ámose Komenského

naučí mě něco k užitku žena v domácnosti chtivá pro Andělíčka plzeňského

Werich by jí popích: tady máš náš pelech pestrých ód pro přepych údů celých

dostih na koních, poznáš ostych u čajíčků dvorních – prognostiku lokajíčků sporných

asertivní eso není v ping pongu odpal od exhibic stolních, jen nadílka ze snů jarních

řeřich, hořký kalich, čenich učených elixírů omletých sígrů omšelých, nevíš, kolik koblih smlsne si magistr Kellych?

to je absolutně absurdní počítat, protože její kvartýr je můj revír toť rajónek všech avantýr

její mušketýr není hubený suvenýr bodyguard, nebrblá a slíbí ji pot a slzy jako Churchill

tedy každý chvilku tahá pilku, já za chvilku pozvu Irku k prvomájovým testům rafanů

na hradním ochozu v Blarney by jí radovánky ozřejmily Kdo je ňafynou i pro cíl rastamanů

když jsme Ir a kmotra Irka, Jirka a 1 dešťová víla, jako lyra pro Ira, jako výřečná Irka

já jsem divoký koník FERRARI – ona snad neméně zdatná PORSCHE kobylka (?!)

 

 

 

 

Nač oblíben most přes řeku?

aby člověk měl blíž k člověku

město plné kouzel a lákavých požitků

vůně zahrad, barvy kvítků, vychutnej si přehlídku

fontánky a lavičky, kam spěchaj postavičky

sportují a běhají, škatulátka hejbají

jógu cvičí, čekají, milý milou potkají

mlčky levitují, ve Versailles velký styl obdivují

tisíc jedna obrázků a potřeb Asterixe

s likérem černých ostružin si přihnou, nabaží se

osvěžení, spokojení vyrážejí spolu ven

růže je královna, osůbka báječná můj sen

 

 

 

 

 

 

Jarní ideální mix, Irenka a rošťák Jirka

 

Máš ráda vůni lípy a víš, jak chutná lotos

máš chuť stát se parádnice a vyvoláváš fotos

v komůrce šera vyloupla se jarní alegorie vlivu

šeříky vládnou pro barvy a Ty odoláváš negativu

láskou nevloudí se chybička úctou Tvojí záře

miliónová holka je výhoda odvážného samotáře

dva gramy hříchu, věř mi, že nejsi mrňavá belgická pralinka

jsi kopretinka moderní školy kompletinká, nejen pouhá třetinka

Kaplický měl zvítězit s přehledem souboje nad Prahou

veliký tvůrce, demokracii vystaví s představou

čeho jsou lidi schopní, co postaví, co uchrání logika

nejvyššího prolhanýho šmejda zazdí ledová magika

objev v labyrintu Světa a v centru svojí krabice

čím se naplní estetika Volno-myšlenkové tradice?

stará struktura předvádí výhru zanedbaných momentů

chceme zůstat nejmenší lovci pokladů a talentů?

ne, jako správná účetní mého účetního srdce

počítá „dal“ s „má dáti“ šance ruku v ruce

dobrá republika s dobrou vidinou dobré sny a činy

snad se někde vyskytnou zas vyhlídky svižné omladiny?

v Paříži Tě sebere Kankán, v Římě požehnání od papeže

tak sbírej další epizody jako jiní střádají žetony do soutěže

na dobrou noc polahodí Ti kouzelnický Aladdin a Luna

já chci, abys pocítila jemný třpyt jako štědrá fortuna

 

čínsky nenapsáno… ani po čínsku neopraveno, my rádi Svobodný Tibet… jednou už brzy!

 

 

 

LEV

 

Lhůta cca. 21.7. – 20.8.   vládce je Slunce  a živel je oheň

 

 

Jsem hříva Slunce  Po nebeské pláni

pluje zlatý člun

jsem štědré světlo se vztyčenou dlaní

Jsem poledne   Jsem trůn

 

Jsem srdce zvonu  Jeho plavou slávou

světélkuje sad

A žhavá šťáva prosakuje trávou

pod lisem mých pat

 

Jsem pastýř stromů   Ženu do koruny

vzpurné stádečko

Ó jak bych vypil mandarinku Luny

Žízním Lunečko

 

 

Léto vrcholí. Den palčivě sytý sluncem stoupá k majestátu poledne. Už podruhé vzplál zvířetníkový oheň, tentokrát aby dal sílu rostoucímu stromu. Byl-li Beran jiskrou vzniku, je Lev jasně rozhořelým plamenem.

 

Lev je druhé znamení výchovy a péče, ale plní svůj úkol jinak nežli Rak. Snad není v celém zvířetníku dvou tak různých rolí. Proti úzkostně podrobivé něze Raků stojí hrdá a smělá vůdčí síla Lvů. Drobná bledá Luna proti Slunci v letní slávě. Rak se choulí do ticha a klidu a Lev je horká růže, rozvitá do vřavy života.

 

Lev nastupuje, aby převzal moc. V učebním plánu vývoje musí být i lekce umění vládnout. Bez něj by svět zahltil chaos nebo marnost (jako je tomu v nehezkých příkladech České republiky, státu se lvem ve znaku). Tomuto umění se Lvové učí první. Lev je převzetí vlády nad světem.

 

Rak–matka dostal do správy skutečnost ve stadiu novorozeněte a odchoval ji z dětské bezmoci. Přichází Lev, otec a mocný vladař, a vede dospívajícího syna. Pevnou rukou puberťáka pobertu učí poslouchat.

 

Od matky dostalo dítě dary vodní: vláhu, déšť, mateřské mléko. Otec mu dá dary ohně: žár a energii. Rozpálí v něm bojovnost a kuráž. Musí řešit problém míry: kolik Slunce, aby nesežehlo, kolik síly, aby nedestruovala. Lvi mají sklon ve všem přehánět.

 

Lev je hrdina a vládce. Dominanci si přinesl už na svět. Nejstručnější slovo pro něj: Lev je veliký. Má akční rádius silné osobnosti. Ostrý akcent tragédie i nadsázka komedie dávají jeho příběhům větší obrys. Lev nepřicmrndává ani jinak netroškaří, žije naplno. Mantronix In Full Effect style.

 

Lvi mají lví podíl ve vládách všeho typu. Chrání nás svou odvahou stát na vrcholu – tam, kde nejvíc pálí slunce a kam nejčastěji bije hrom. Odevšud je na ně vidět. Proč ne? Jistá okázalost patří ke lví kráse. Jen ať salón žasne, když se kolem nesou lvové salónů!

 

Každé znamení má svoje provokační téma a u Lva je to téma pokory. Nedostal jí příliš. Jeho přirozené místo je až v zenitu. Čím lépe umí vládnout, tím těžší je pro něj podrobit se. To ostatně pozná záhy. Čím typičtější Lvíče, tím nesnadnější dětství. Dětská kůže je mu těsná jako malá botička. Jen to zkuste, cítit se jako patriarcha a léta hrát trapnou roli děcka! Na to Lev nemívá trpělivost a lze ji přát pouze jeho rodičům.

 

Lev balancuje mezi hodnotami, které někdy nepřehledně splynou: mezi hrdostí a pýchou, velikostí a velikášstvím, pravou vznešeností a prázdnou grandiozitou. Být nahoře znamená povinnost reprezentovat ty dole. Noblesse oblige – urozenost zavazuje. Nejlepší ze Lvů zavazuje lidský ideál.

 

Dobrý Lev splňuje jednu z bájných představ, je to Spravedlivý Král. Je velkomyslný a štědrý, odvážný a smělý. I těm nejmenším popřeje sluchu a uraženým a poníženým vrací naději.

 

V jeho záři má život svůj patos. Je v něm místo pro vášeň i pro krev, pro úžas i pro homérský smích. Pro křehký pojem cti se podstupuje souboj – a vítěz večer uspořádá slavnost, kam pozve všechny bojácné a slabé, kde se stoly prohnou pod hojností jídla a do tmy bude tryskat ohňostroj.

 

Špatný Lev je náfuka a tyran. Běda, jestli se neprodral až na šéfovskou židli! Pak bude císařem své ženě a neomylným papežem svým dětem. Občas se zalkne vlastní ješitností, ale někdy mu okolnosti nebezpečně přejí a on se stává diktátorem, napoleonem s velkým nebo malým N.

 

Otázka, kterou si vývoj lvím prizmatem klade, je problém, před nímž stojí každá moc. Kam až smí sahat její panství, aby nepoškodila to, co jí nebylo dáno, ale jen svěřeno k opatrování. Nejmoudřejší Lvové vědí, že i svrchovaná moc je jinou formou služby, a pokorni před svou vlastní silou slouží nám všem shora. Kalí nás ohněm. Střeží nás před svobodou, k níž jsme ještě nedorostli, a tím chrání naši dospělost.

 

 

TAK MLUVÍ LVI:

 

Analyzuji-li své vzpomínky, – již v prvních letech tohoto živůtku pociťoval jsem sebe a lidstvo jako dvě spolu válčící moci; a již v prvních letech podceňoval jsem instinktivně svého nepřítele, – považoval jsem jej za nic. Již tenkrát byla mou základní, všude ranně mlhavě probleskující, a přitom mohutnou vlastností VŮLE, stále sebe objímající a vše absolutně komandující. Těžko žít s ní dospělému, těžší dítěti…

 

(Ladislav Klíma)

 

*

 

Člověk bez odvahy a vůle je pouhá věc.

 

(Napoleon)

 

*

 

Kdybych já byl dobrý český král Ludvík, takto bych panoval. Domácí obyvatelstvo by na rozdíl ode dneška mělo všecky výhody a přednosti před turisty, kteří by naopak byli přepadáni na cestách, notně vystrašeni a obráni o kuřivo a fotoaparáty. S hanbou by se vraceli domů, protože jejich měna by tu neplatila nic a jejich rozum by tu pro jinakost každé věci ničeho nechápal. Jenom by se šířilo po světě, že se tu v polích dobře daří dobytku i lidem, ptákům ve vzduchu a ve vodě rybám. Že prostě oděný lid si za slabý půlden práce v továrnách i úřadech vydělá na skromný byt i stravu a zbytek času se baví s přáteli, ženami a dětmi. A každý by toužil uvidět takovou zemi, jenže stalo by se příslovečně těžkým vloudit se sem. – Akorát ještě nevíme, jak bychom posoudili případy našich lidí, kteří odsud, nevíme dobře proč, kdysi odešli a teď by chtěli zpátky. Museli by nás, Ludvíka, moc a moc prosit!

 

(Ludvík Vaculík)

 

*

 

Irena vyvolená, vystrojená, vyrojená… včela včera i pozítří (…a přesný opak k tragédii Ivetky Bartošové, RIP)!

 

(Jirka)

 

 

Karel Šíp: LEV

Tam kde je smích a zpěv
tam je lev, lev, lev
pod klenbou slunce
hřeje se dál
Tam kde je smích a zpěv
tam je lev, lev, lev
lev je všeho tvorstva král

Lev čeká na svou šanci
a vždy ji promění
lev má svou eleganci
a lásku k umění
Kraluje rovněž sportu
nemá vztah k remíze
míří vždy na aortu
a má rád peníze

Tam kde je smích a zpěv
tam je lev, lev, lev
pod klenbou slunce
hřeje se dál
Tam kde je smích a zpěv
tam je lev, lev, lev
lev je všeho tvorstva král

Z hrudi by srdce vyrval
když láskou zaplane
to dělá strašnej virvál
já znám lvy zklamané
Cesta lva k světské slávě
nebývá ubohá
lev často mívá právě
protekci u Boha

Tam kde je smích a zpěv
tam je lev, lev, lev
pod klenbou slunce
hřeje se dál
Tam kde je smích a zpěv
tam je lev, lev, lev
lev je všeho tvorstva král

Tam kde je smích a zpěv
tam je lev, lev, lev
pod klenbou slunce
hřeje se dál
Tam kde je smích a zpěv
tam je lev, lev, lev
lev je všeho tvorstva král

 

 

 

 

1.5. s 15° nádavkem ochočených roztočených panterských mega cloumáků ve varu varieté na přání:

 

 

1. CHAD JAY – Chad Beat No. 2 (1987)

2. DEF LA DESH – Feel The Rhythm (Hip Hop Mix) (1991)

3. DIGITAL UNDERGROUND – Kiss You Back (On The Jazz Tip Remix) (1991)

4. DIGITAL UNDERGROUND – Hip Hop Doll (1989)

5. DE LA SOUL – Talkin´ Bout Hey Love (1991)

6. KISS AMC – Let Off (Sanny X 1989 D.M.C. Remix)

7. ICE MC – Easy (Dub Reprise) (1990)

8. ICE MC – Easy (Acapella) (1990)

9. ROZALLA – Everybody´s Free (Free Memba Mix) (1991)

10. ROZALLA – Are You Ready To Fly? (Garage Mix) (1991)

11. Summer Vibes created by DIMITRI – DMC 1990

12. MILLI VANILLI – Girl You Know It´s True (Sanny X 1988 D.M.C. Remix)

13. WESTBAM feat. DOROTHEA BREIK – Painted World (1988)

14. MIXERS GETTIN´ WICKED (megamixed by The Commission) (1990)

15. TASMIN ARCHER – Sleeping Satellite (Fitz Mix) (1992)

 

 

 



Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + jedna ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter