A voda za vodou nebesy hoří do hlubin krůpějí vidíme z nás jak uvnitř oceán chvíle se tvoří jak v pádu nalézat jedinou z krás.
A hvězdy nad námi jsou osvícení horký vosk Ikarův svítí mi vstříc my z vody jak ze slz jsme narození já ryba spínám tu ploutvičky sníc.
Odložím v předsíni stín i šat vteřin pověsím košili i vítr z plachet zastelu jak zimu dvé bílých peřin není kam odejít a k čemu se vracet
Jen duše létavic čmárají čmouhy na tváři plane mi cosi jak rty moře tvé do písku žene mé touhy za každý polibek dávám ti tři.
Je večer a venek chladne jak káva slova se zatřpytí v krystalcích cukru uléháš pohledy jak druhá tráva mé ruce stoupají po těle vzhůru.
|