|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
V domě u kukuřičných polí samota zařvala
že se bojí
Ztratil se horizont, domy i psi
Ozbrojený strach s klasy šumí
Ohnivý v náručí
netichne
Pojď, malá!
Jsou místa, kde se nerozední, třeba bys Sluncí tisíc měla
I duše, které nevzlétnou
z hroud popela z těla
Mrzký tanec do pološera žene stébly vlhkost z nor
Prý přijde z lesů…
Samota věří na proroky
smrt vpletenou mezi táhlé kroky
Dopadá klidně jak černý mor
Pojď se, malá, také ztratit
tmě i světlu
Jen opři tíhu o hlaveň…
Pojď
ztrať se
světu
Prý přijde z lesů, zarostlý mechem…
A ty – s posledním dechem do krve zbabělá
uzamkneš dveře tohoto večera
Sotva svitla Večernice
|
|
|
