Ó Ty skvostná pyšná nádhero,
jež se tyčíš svými věžemi
a nekonečnou členitostí
na nádvoří Hradu k zimní obloze.
Ó Ty architektonický klenote oslavy
stoupání modliteb věřících
až tam k Bohu Otci na nebesích....
Ó Ty tichosti spočinutí mysli
šerosvitu chladných masivních zdí
pátrajících a osvěcujících paprsků
sklobarevných poselství chrámových oken...
Ó Ty majestátnosti české křesťanské duše.
Pohleď!
Jsem na Tvém prahu,
těsně před Tvým vchodem,
zametám Tvé schody
a hledám
Kristovo srdce.
19.1. Léta Páně 2003 |