TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Středa 13.11. Tibor

Všechny rubriky

Fotografie

> Fotografie

> Krajiny

> Příroda

> Zvířata

> Makro

> Zátiší

> Portréty

> Akty

> Architektura

> Experimenty

>		Fotodokumenty

> Fotoreportáž

> Cestopis

> Sport

> Abstrakce

> Rodinné foto

> Ostatní

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

letos je to 20 let co zemřel Karel Kryl
Autor: mohyla (Občasný) - smazáno

Poznámky k tomuto příspěvku

mohyla (Občasný) - 27.10.2014 > Z cínových mraků teče voda, teče, opilí mocí chytají se slámky, v rytířském znaku larva obaleče a slizcí mloci na averzu známky. Tučňáci, sysli, žáby, psi a dravci, lidojem pražský, kaple Husova, a paní Pravda mlčí na podstavci, němá a slepá - sádrová. Syn kreslí vlajky, vlhčí anilínku, zapláčou ve mně trojbarevné křídy, na nebi krajky ze šedého zinku, za kopcem země s erbem Atlantidy. Na známce Svojsík, Opletal a Benka, Heyrovský, Mozart s paní Miladou, a ještě jedna modrá podobenka: někdy i krále ukradou. Na nebi barva zvětralého cínu, společnost Kafků upravuje Zámek, kuklí se larva v pachu naftalínu a vůně čpavku halí sbírku známek. Tu Andrej Kmeť a onde Andrej Hlinka, Marasyk, Seifert, Palach, Martinů ... Neopustím-li, zabijí mi synka, a opustím-li, zahynu ...

		<reagovat

mohyla (Občasný) - 27.10.2014 > společnost Kafků upravuje Zámek,

		<reagovat

Čtenář - 28.10.2014 > legandy o listopadu 89 Legenda č.1 Historik J. Suk ve své studii "Zlom mezi totalitou a demokracií. Československý rok 1989 v alternativách" se snaží ještě v roce 2009 dokazovat, že i když uznává určitý vliv Gorbačovovy "perestrojky a glasnosti", že vítězná "sametová" revoluce 1989 byla výhradně výsledkem úsilí domácího odboje, "samozřejmě" vedeného hrdinou "bez bázně a hany" V.Havlem (viz Soudobé dějiny č 4/2009 str. 557). Autor v této studii mj. tvrdí, že na rozdíl od "osmičkových" zlomů v historii Československa ve 20. století (1918,1938,1948,1968), jejichž vývoj byl podstatně ovlivněn zvenčí mezinárodní situací, prý Češi sami rozhodovali o své budoucnosti. Samozřejmě, vedeni neomylným V.Havlem. A skutečnost? V roce 1985, po smrti posledního Brežněvovce K.Černěnka ve vedení KSSS, byl do jejího čela zvolen Michail Gorbačov. Jeho nástupem do funkce prvního muže SSSR začíná postupná základní změna nejen ve vnitřní politice, ale i ve vztahu k zemím východního, sovětského bloku. Současně ale i ve vztazích mezinárodních, ve vztazích Východ-Západ. Konkrétně ve vztazích SSSR-USA a ještě adresněji M.Gorbačov R.Reagan, M.Gorbačov a G.W.Bush. Gorbačovova "přestavba a nové myšlení pro naši zemi a pro celý svět", "glastnosť a perestrojka",která se jako vejce vejci podobala ideálům Pražského jara 1968, sledovala nejen záchranu socialismu jako sociálně nejspravedlivějšího režimu života lidské společnosti, ale i likvidaci hrozby vzájemného nukleárního sebezničení světa. Součástí "přestavby a nového myšlení" bylo i postupné opouštění "Brežněvovské doktríny", podle níž vedení SSSR a stejně tak vedení zemí Varšavské smlouvy, mělo nejen právo, ale i povinnost zabránit, a to i násilím, jakémukoliv vybočení ze sovětských představo socialismu směrem k demokracii v zemích sovětského bloku. Opuštění "Brežněvovské doktríny" bylo současně vystřídáno přijetím důsledně dodržované zásady nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí, včetně zemí východního bloku, doplněné o striktní zákaz používat násilí při řešení vnitřních záležitostí a sporů.

		<reagovat

Čtenář - 28.10.2014 > legenda č.2 S rozmachem opozičního protihusákovského a protijakešovského hnutí a vznikem dlouhé řady opozičních skupin v letech 1988/1989 se stále naléhavěji začalo diskutovat o smyslu, o cílech jeho vyústění. Avšak Havlovo vedení nejpočetnější skupiny nebylo schopno vypracovat a předložit do listopadu 1989 ucelený politický program pro toto hnutí. On, či jeho proměnlivá řídící skupina fakticky jen zaznamenávala stupeň rozkladu vládního režimu a podle toho určovala a stupňovala požadavky. A za této situace společný zájem na porážce režimu byl prvkem sjednocujícím. Avšak na straně druhé, nejrůznější představy o tom, co by mělo po jeho porážce následovat, vnášely do tohoto hnutí různé rozpory, silné prvky animozity, a také intriky a podrazy. A tak se mj. stalo, že stoupenci ideálů reformního procesu Pražského jara 1968, či sovětské "perestrojky a glasnosti", navzdory tomu, že představovali podstatnou část opozičního hnutí, a to i členstvím v Chartě 77, jichž se Jakešův režim nejvíce obával, se stali předmětem kritiky a ostrakizace ze strany stoupenců obnovy kapitalismu 19. století. A to i ze strany úzké skupiny Havlova vedení. A hlavním terčem této animozity a kritiky se stali reformistický Klub Obroda a především A.Dubček!! Tedy A. Dubček, první muž Pražského jara 1968, a v letech 1988/1989 již mezinárodně, ale i na domácí půdě uznávaná hlavní čí nejznámější osobnost opozičního, protinormalizačního hnutí. Tato animozita se projevila zvlášť výrazně v jednáních a diskusích kolem volby prezidenta

		<reagovat

Čtenář - 28.10.2014 > legenda č 3 Václav Havel ve své mnohomluvné publikaci "Prosím stručně"(Gallery,Praha 2006), na otázku Karla Hvížďaly, jak na něj působil mezinárodně známý symbol reformních snah, A.Dubček, ,jako jeho protikandidát na prezidenta,odpověděl: "Pokud si dobře vzpomínám, byl jsem tehdy oficiálním kandidátem jen já. Nicméně dost se o něm jako o možném prezidentovi mluvilo, hlavně mezi reformními komunisty a na Slovensku. Myslím, že on sám také dost chtěl být prezidentem, i když to takto přímo neříkal. Veřejnost proti násilí a Občanské Fórum však možnost Dubčekovy kandidatury dost vehementně odmítaly, jednak byl pro ně příliš svázán s reformním komunismem, po němž už veřejnost netoužila, jednak mu bylo zazlíváno jeho dvojsmyslné chování po sovětské okupaci. Vzpomínám si, že ho nikdo nedokázal nebo se neodvážil přesvědčovat, aby se své ambice, respektive neformalizované kandidatury vzdal. A tak to nakonec padlo na mne. Byl to jeden z nejabsurdnějších úkolů, jaké jsem v životě měl: sám kandidát na prezidenta, navíc tak trochu z donucení, měl jsem za úkol někomu jinému vysvětlovat, že se nemá o tu funkci ucházet. Měl jsem na toto téma více důvěrných hovorů s Dubčekem a musím říct, že mi to bylo velmi líto a že mi tohle poslání bylo příšerně nepříjemné. Na druhé straně jsem se ale přitom přesvědčoval, že je to opravdu člověk svým způsobem nepříliš pevný, který kdyby - vystaven nějakému osudovému dilematu, jakému bývají u nás prezidenti vystaveni - mohl opět selhat. Myslím, že to byl velmi čestný člověk, velmi milý, hodný, skromný, ale beznadějně zapletený do komunistické ideologie a frazeologie; mluvil vždycky velmi dlouho a těžko se dalo rozpoznat, co vlastně chce říct."

		<reagovat

Čtenář - 28.10.2014 > 1) Průzkumy veřejného mínění v listopadu a prosinci 1989 jednoznačně uváděly A.Dubčeka v Čechách i na Slovensku jako kandidáta č.1. A neskandovalo snad na čtvrté manifestaci OF na 200 000 účastníků na Václavském náměstí 24. listopadu "Dubček na hrad"? A neopakovalo se nad totéž na osmi set tisícovém shromáždění opozice na Letné příštího dne, 25.listopadu, a to za přímého přenosu televize? A. Dubčeka na funkci prezidenta „sametové revoluce“ oficiálně navrhovaly prakticky všechny základní slovenské struktury jako Slovenská národní rada, Předsednictvo ÚV Národní fronty z 11. a 12. prosince a také další. On sám svoji kandidaturu potvrdil v rozhlasových projevech 10. prosince a 19. prosince v českém tisku a rozhlase. A mezitím Předsednictvo Slovenské národní rady přijalo k návrhu kandidatury A. Dubčeka následující usnesení: „Předsednictvo Slovenské národní navrhuje Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky za kandidáta na funkci prezidenta ČSSR Alexandra Dubčeka. Je to občan s demokratickým a humánním cítěním. Je reprezentantem demokracie našeho národa. Je nejvýznamnější postavou moderních československých dějin. On první vnesl myšlenky, posouvající náš stát do evropského domu. Je to člověk pevný, věrný, setrvávající na svém přesvědčení".

		<reagovat

Čtenář - 28.10.2014 > Vydat počet o chybách a omylech „vládnutí“ V. Havla na Pražském hradě v krátkém článku není možné, neboť by to byl ještě příliš dlouhý růženec výčtu jednotlivých případů, jako kupř. jeho podpis pod tzv.lustračním zákonem i jeho prodloužením, který vyvolal odpor poslanců a řady lidí a organizací na domácí půdě i v zahraničí jako protizákonné a namířené ani ne tak proti normalizátorům ale především proti reformním komunistům. Což umožnilo různým neušpiněným „opatrníkům“ pod rouškou rozpoutaného hrubého antikomunismu prosazovat se do mastných „fleků“. A pravověrný křesťan, katolík Václav Benda, neváhal ukázat prstem na A. Dubčeka jako vzor člověka, kterého je nutné prolustrovat!!! Nebo stačí položit si několik otázek: Kolikaprocentnímu zvýšení zločinnosti přispěla jeho „královská“ milost vězňům. Nebyl snad i V. Havel v určité míře odpovědný i za narůstající nezaměstnanost, pokles důchodů, atd. atd.? Čtenáře, který by se o skutečném životě a díle V. Havla chtěl dovědět více, doporučuji přečíst si seriózní publikaci Jana Bauera: Václav Havel. Necenzurovaný životopis. Je to – po mém soudu – dosud nejserióznější publikace na dané téma. (Cesty, Praha, 2002).

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + šest ?

Napsat autorovi (Občasný) Zařazeno v Galerii

Addictive Zone Orbital Defender Game