|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Opadaly vlasy listí dolů z větví
tepou ve tmě žíly uvnitř s krví dřeva
a my ještě chvíli smíme býti mrtví
moje tělo ve tvé se jak řeka vlévá.
A oči dvě hloubky a propasti vody
vlny víček stopy mého smutku smyjí
z písku tvého k ptákům sypu z dlaní schody
v prosincích se mé ruce s tvými dotýkají.
A dům je nám moře s hladinami oken
jazyky jsou v ústech otrávené šípy
a vteřina času stala se nám rokem
i Měsíc je jak my svým úplňkem slepý.
Jen věčnost políbení je co smíme měřit
nocí voní všechno černé k nebi z bytů
a je krásné ještě v ráno další věřit
že světlo létavic jsme my za úsvitu.
|
|
|
