TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Čtvrtek 14.11. Sáva

Všechny rubriky

Fotografie

> Fotografie

> Krajiny

> Příroda

> Zvířata

> Makro

> Zátiší

> Portréty

> Akty

> Architektura

> Experimenty

>		Fotodokumenty

> Fotoreportáž

> Cestopis

> Sport

> Abstrakce

> Rodinné foto

> Ostatní

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Bída morálky T.Masaryka
Autor: mamlas (Občasný) - smazáno

mamlas (Občasný) - 30.11.2014 > Mezi mnoha Masarykovými hesly, které podle potřeby používal, střídal a opouštěl, bylo také hrdé heslo „Pravda vítězí“, ačkoliv právě proti pravdě Masaryk bojoval. Hlavu měl dobrou po tátovi Redlichovi. Po něm zdědil pěknou postavu a panské záliby. Velkým filozofem ovšem nikdy nebyl! K jeho činnosti mu stačil hrdý titul doktora filozofie. K řečem měl talent po předcích a rovněž i přirozenou drzost. Nehledě na své báječné štěstí v politice, v rodinném životě byl velmi nešťasten. Jeho manželka pocházela z americké židovské rodiny. Zbláznila se. Jeho nejstarší syn Herbert, nadaný akademický malíř, se na romantickém podkladě zastřelil a nikoli zemřel na nějakou nemoc, jak nepravdivě líčí o tom Masarykem informovaný spisovatel Karel Čapek ve své knize „Hovory s T.G.Masarykem“. Herbert Masaryk byl můj kamarád. Sloužili jsme spolu jako jednoroční dobrovolníci u trénu v Praze v r. 1904-1905. Tenkráte to byla móda, protože jezdecké pluky měly garnisony mimo Prahu. Měl jsem Herberta opravdu rád. Byl sympatický, vzdělaný a měl jen jedinou chybu – byl vychován ve fanatické nenávisti k tehdejšímu národnímu Rusku. Vzal jsem si za úkol vyléčit ho z jeho bludu, v čemž mi pomáhal profesor Hák, také kolega jednoročák, stejně sympatický jako Herbert. Žili jsme mušketýrským životem. Proto nám v kasárnách říkali „Tři mušketýři“. Podnikali jsme noční výlety po tehdejší romantické Praze. Tehdá nebylo větší ostudy pro vojáka, než když se nechal sebrat od policie. Došlo k velké pranici na šavle. Kdyby Herbert nebyl znám s ředitelem pražské policie a nemaloval pro naši vojenskou vrchnost, vyšetřování by dopadlo pro nás zle. Po uplynutí jednoroční služby přestal jsem se s Herbertem stýkat. Až mne nakonec zastihla smutná zpráva o jeho tragické smrti. Sympatickou Olgu také pronásledovalo neštěstí. První manželství skončilo rozvodem, dva její syny potkal tragický osud v letecké škole a druhý manžel, Revilliod, ji opustil a utekl do Ameriky s nastřádanými úsporami „starého pána“. Nejvíce jsem se sblížil s jeho nejmladším synem Janem. Byl sice o několik let mladší, ale záliby jsme měli skoro stejné. Honza, jak jsme mu tehdá říkali, založil s námi na Letné fotbalový kroužek. Když nám docházely peníze, vyzval jsem Honzu, aby také přispěl na společná vydání. Honza se nedal zahanbit a přinesl celou pětku. Když jsme ji utratili, s hrůzou jsem se dopátral, že Honza zastavil šosatý přednáškový kabát pana profesora Masaryka. Když to prasklo doma, byl výprask. S Janem Masarykem jsem zůstal v upřímném přátelství po celý jeho život. Moje nepřátelství k starému pánu se nedalo změnit. Jan o něm dobře věděl a chápal je, poněvadž znal svého otce tak, jako nikdo. Moje přísná kritika TGM byla všeobecně známa, byl jsem několikrát soudně stíhán pro urážku prezidenta republiky, ale vždy osvobozen. Nikdy jsem nepochyboval o nebezpečnosti TGM k budoucnosti národa, poněvadž jsem znal jeho blahovůli ke komunistům. Proto jsem ho pokládal za člověka smrtelně nebezpečného pro osud národa, zvlášť ve funkci prezidenta republiky. Většina jeho pomocníků a hradní kliky byli také zastřenými komunisty a vědomě vychovávali český národ pro komunismus. Proto se také převrat v únoru 1948 tak lehce podařil s Benešovou pomocí. ---

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli mamlas

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + devět ?

Napsat autorovi (Občasný) Zařazeno v Galerii

Addictive Zone Orbital Defender Game