TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Sobota 21.9. Matouš

Všechny rubriky

Fotografie

> Fotografie

> Krajiny

> Příroda

> Zvířata

> Makro

> Zátiší

> Portréty

> Akty

> Architektura

> Experimenty

>		Fotodokumenty

> Fotoreportáž

> Cestopis

> Sport

> Abstrakce

> Rodinné foto

> Ostatní

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Židozednářské spiknutí zapříčinilo vznik SSSR- projekt zaplacen židy z USA a zednáři lože grand Orient France
Autor: mamlas (Občasný) - smazáno

Poznámky k tomuto příspěvku

mamlas (Občasný) - 5.12.2014 > připomenout, že na začátku své politické kariéry byl Trockij svobodným zednářem 9. stupně.

		<reagovat

mamlas (Občasný) - 5.12.2014 > Vražda Stolypina byla prvým úderem zvonu, který světu oznamoval blížící se konec imperátorského Ruska. Je dost možné, že Stolypin, který chápal lépe než jiní veškeré nebezpečí války pro Rusko svobodná zednářka J. Kuskovová, taktéž poukázala na úlohu svobodozednářských kruhů Ruska následující větou, která vyšla v časopisu „Rossija“ 30. července 1991: „Svobodné zednářství hrálo velikou úlohu v přípravě revoluce svým vlivem ve vyšších společenských kruzích a v ozbrojených silách...“ Příprava na revoluci se prováděla systematicky a soustavně. a byla zaplacena z USA a židovským kapitálem Rockefellerů a loží Grand Orient

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > V plánu byla proměna Ruska na konglomerát maličkých „demokratických“ republik a jejich pokojné ovládaní eteblismentem z USA a Německa. Na vznik experimentu bolševického superstátu nikdo ani nepomyslel ALE ŽIDI V LOŽÍCH MÍNÍ A SVĚT MĚNÍ

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Bronštejn-Trockij z New Yorku*] s pomocí židů-bankéřů přivezl z New Yorku do Ruska několik stovek kvalifikovaných „revolucionářů“, bez výjimky židé, kteří po převratu zaujali mnohé administrativní posty. Velmi bohatý žid Alexander Parvus (vlastním jménem Israel Helphand) s mnohými tajemnými svazky hrál velkou úlohu v temných machinacích souvisících s dovozem ZBRANÍ A JINÉHO nebezpečného „zboží“ na ruskou půdu

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Bronštejn - Trockij - pocházel z Oděsy, tehdejšího hlavního centra chazarského organizovaného židovstva. Pak pobýval v Německu a ve Spojených státech. Oženil se z dcerou židovského bankéře Abrama Životovského, blízkého přítele Rothschilda. Tím se Bronštejn stal „členem klanu“. Výcvik a výuka chazarských židů „revolucionářů“ probíhaly tajně v New Yorku v objektech J. Schiffa. Rothschild tradičně v pozadí. Za vybudování Rudé armády, tehdejší hlavní úderné síly zednářství, byl Bronštejn iniciován do 33. stupně skotského rituálu. Z knihy „Vzpomínky“ Arona Simanoviče.

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Lech Walesa a A.Michnik- oba oděssší židé spolu s dalšími oděsskými židy v Gdaňsku o několik desítek let založili Solidarnost a povalili Polskou republiku jako agenti grand orientu židovského zednářského hnutí

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Robert Wilton, Angličan, který žil v Rusku a bývalý korespondent novin Times, oznámil, že nedlouho po tom, co bolševici získali moc, z 556 osob, kteří zaujali nejvyšší administrativní posty v Rusku, 547 byli židé. Když židé uchvátili moc do svých houževnatých rukou, vůbec neměli v úmyslu ji z nich pustit, což dokazuje etnická sestava sovětského vedení před Druhou světovou válkou: z 500 členů nejvyšší sovětské administrace bylo 98% židů

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Další „expert“ na sovětské záležitosti, sám bývalý komunista, žid Isaac Deutscher, udělal velmi důležité přiznání, když na stránkách levicového amerického časopisu Reportér vydávaného židem Ascolim oplakával předčasnou a pro něj nečekanou smrt Beriji, „liberála“ a „vynikajícího administrátora“, jak ho nazýval. Podle slov Deutschera se sovětské ozbrojené síly po vítězné válce staly, „v souladu se starou ruskou tradicí, nositeli idejí šovinismu a nacionalismu“ a „nepřáteli liberálních principů“. K tomuto tématu se ještě vrátíme dále, zatím je logické k doplnění uvést, že tytéž noviny jednou uveřejnili článek Clair Sterlingové, ve kterém bylo upozorňováno na to, že ve všech sovětských státech-satelitech byla tajná služba pod kontrolou židů, což silně posloužilo k růstu „antisemitismu“ v těchto státech. Sterlingová dokonce předem varovala v roce 1956, kdy v Maďarsku, kde 90% tajné policie a všichni její náčelníci byli v té době židé, se záležitost může skončit strašným pogromem, což se i stalo v době maďarského povstání. Dav rdousil židy na ulicích, zabíjel je na místě a věšel na plotech

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Více jak 90% židů žijících na celém světě patří k skupině takzvaných Aškenazů - skupině východních židů, kteří se v mnohem odlišují od západní skupiny - Sefardů - nejen obyčeji, ale i vzhledem.*) Někteří ruští historici dávno předpokládali, že většina východních židů nejsou semité, ale turkotatarští potomkové těch asiatických Chazarů, jejichž kaganát nejprve rozprášil Svjatoslav, potom přišel Džingischán a Chazaři utekli do východní Evropy pod tlakem jeho hord. I v samotném Izraeli jsou dnes nevelké skupiny lidí, kteří si přesvědčení o pravdivosti této teorie. Jestliže téměř úplně všichni významní představitelé judaismu a sionismu patří k skupině „východních“ židů, je plně pochopitelné, že tato historická pravda se u nich netěší „velké popularitě“.

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > K velkému rozhořčení představitelů judaismu a sionismu, spisovatel Arthur Koestler, původem východoevropský žid, představující velký okruh židovské inteligence, vydal ¨před léty novou knihu pod názvem „Třináctý kmen“, ve které jasně a přesvědčivě dokazuje, že on sám i všichni jeho krajané židé-Aškenazové vůbec nemohou být Semité, ale jsou přímými potomky Chazarů. Jak správně tvrdí Koestler, takové silné a životaschopné plemeno jako Chazaři nemohlo úplně beze stopy zmizet z povrchu země. Pod tlakem Mongolů se tito kočovníci vydali na Západ a usídlili se ve střední Evropě, čímž zvětšili počet svých soukmenovců, kteří tam byli již předtím vytlačeni Svjatoslavem. Ti, co jsou v Polsku i na Ukrajině známí jako „Židé“, tito přesídlenci z povolžských stepí, byli právě těmi „Židy“, o kterých mluví naše byliny. - či zkazky. Sefardové pochází se Středního východu, jsou semitského původu, příbuzní Arabů, na rozdíl od chazarských „aškenazy židů“ – potomků stepních asijských kočovníků. Arthur Koestler: The Thirteenth Tribe: The Khazar

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Nejzásadnějším faktorem, který měl vliv na rozpad vládního aparátu v hlavním městě impéria, byl jed svobodného zednářství, systematicky zaváděný do všech administrativních orgánů, které z tohoto důvodu nemohly dále normálně fungovat, v nejkritičtější minutě přivedly lid ke „chlebovému povstání“ a dovolily mu přerůst do všeruské revoluce. To, že svobodní zednáři ji provokovali a byli na ni připravení, dokazuje i samotná skutečnost sestavy Dočasné vlády, jejíž členy se stali pouze svobodní zednáři

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Když potomci Chazarů získali moc v Rusku, dodržujíc svoje staré obyčeje, nejenže tu zavedli stejný dvojitý systém vlády v jimi porobené zemi, ale - což je už celkem neuvěřitelné a udivující - dosadili za svého kagana potomka chazarských chánů - žida Lazara Mojsejevice Kaganoviče, „bledého strážce Kremlu“, jak ho nazývali staří emigranti, a Stalina-Džugašviliho jmenovali za jeho beka. Kaganovič byl jedním z nemnohých komunistů- Židů, kteří nikdy neměnili svoje skutečné příjmení, skládající se ze dvou částí - „kagan“, to jest chazarský chán, a z přípony „-ovič“ Slovo „džugaš“ je v gruzínštině totéž co „žid“ v češtině, -vili je rodová koncovka. Často je uváděno že Stalin-Džugašvili byl žid po otci. Ostatně oblast Gruzie byla jižní částí někdejší Chazarské říše. Oba dva, Kaganovič i Stalin byli již na neblaze známém Leninem uspořádaném večírku ve Švýcarsku v r. 1917, na počest do Evropy dora-zivšího Trockého na lodi od Schiffa a se zlatem od Schiffa a také s hordou židovských kriminálníků a hrdlořezů vycvičených v New Yorku, u Schiffa.

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Jinak řečeno, Lazar Kaganovič byl po mužské linii přímým následníkem posledních chánů Chazárie či chazarského kaganátu, jehož předkové se přesídlili na Ukrajinu, kde se on narodil a byla mu „znovunavrácena práva“ chána - kagana pod maskou jednoho z vedoucích tajemníků Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Kdo si dnes pamatuje na dvojitou moc v SSSR, kde v čele strany stál nikoliv pouze generální tajemník, všem známý Stalin, ale i druhý, v hlubokém stínu ukrytý kagan Kaganovič? Právě Stalin a Kaga-novič podepisovali všechny nejdůležitější roz-hodnutí strany a vlády. Ačkoliv Kaganovič byl téměř neviditelný, ve skutečnosti byl právě on nejvyšším vládcem - kaganem, bek Stalin byl pouze jeho administrátorem a pomocníkem. Moc Kaganoviče nebyla iluzí, protože „klíč byl Moc Kaganoviče nebyla iluzí, protože „klíč k moci“, tedy celý složitý a mohutný aparát tajné služby, byl v rukou jeho člověka, jeho bratrance, gruzínského položida Lavrentije Beriji, který byl potom i v čele komise pro atomové zbraně. Stalin byl sice veřejnosti znám, ale skutečnou moc měl Berija a kaganovič

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Jak bylo stanoveno podle zvyku Chazarů, všechna činnost kagana, Lazara Kaganoviče, zůstávala v hlubokém tajemnu. Bek Stalin byl stále na očích a jak neomezený ve svých právech nesl plnou zodpovědnost za veškerou vnější i vnitřní politiku státu. Řadový čtenář, tak ruský, jako zahraniční, po léta krmený primitivními lžemi, šířenými tiskem, kterou kontrolují (...), si jednoduše nemůže představit jiný, skutečný obraz toho, co se ve skutečnosti dělo za kulisami sovětské historie.

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Ve skryté formě byla moc v rukou kagana Kaganoviče a jeho nejbližšího židovského okolí. Výkonná moc náležela jeho bekovi Džugašvilimu, který navíc v případě potřeby sloužil jak obětní beránek - Moloch. Žádné vážné rozhodnutí Džugašvili samostatně nepřijímal a jeho neomezený despotismus byl adresován „prostému lidu“, jak říkají Poláci. Neomezená moc kagana nebyla založena na Komunistické straně státu, ne na jejím Ústředním výboru, ale na obludné ve složitosti i v síle organizací vnitřní ochranky, jejíž hlavní štáb se nacházel v Moskvě, v Lubjance. V průběhu 16 let stál v čele této ochranky gruzínský položid Lavrentij Berija, kterého, jak jednou povídal Deutscher, velmi nenáviděl a bál se ho celý stát. Možno žíci s plným přesvědčením, že během celé historie lidstva nikdo a nikdy nedokázal vytvořit něco podobného onomu systému tajné policie, která pronikala do všech zákoutí života a svých agentů, takzvaných seksotů, měla v každé buňce státního aparátu, v každé skupině lidí, včetně Severní polární stanice, kde žijí čtyři lidé a jeden pes. Tato policie ovládala i všechny pracovní tábory v SSSR, ve kterých tak efektivně semílali pracovní sílu a drtili lidské duše, duše ruského národa - ONI ZIDE

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Židé se svou inteligencí udělali z Ruska mlýnek na lidský odpad - ruský národ kterému vládli bez milosti jako ve středověku

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > „Čest“ vynalezení těchto významných táborů smrti patří židovi Natanovi (Naftalijovi) Aronovičovi Frenkelovi, o čem se západní tisk „ze skromnosti“ nikdy nezmiňuje, uvalujíc odpovědnost za tábory na „obětního beránka - molocha“ - beka Stalina

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > V prvních dnech války byli všichni židé v úplné panice a zmatku a jak ti jen bylo možné, dávali přednost neupozorňování na sebe. Stalin, který podle svědectví samotného Žukova vůbec nebyl nějakým pologramotným hlupákem neschopným číst ani zeměpisné mapy, úplně rozumně odevzdal celé vedení válečných událostí svému náčelníkovi štábu a pouze podporoval jeho rozhodnutí svou autoritou.

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Když už byli Němci nedaleko od Moskvy, mnohé intendatské sklady města byly rozkradené obyvatelstvem, protože jejich ochranka se rozutíkala. V této chvíli Žukov vydal příkaz, pod kterým byl podepsaný pouze on, o okamžitém odvolání viníků z funkcí a jejich zastřelení. Všechna jména zastřelených byla bez výjimky židovská - Rosenberg, Blumenthal, a tak dál. Všeobecné pravidlo bylo také to, že o podobných zastřeleních sovětské agentury nikdy neinformovaly. Bylo jasné, že Žukov tímto příkazem, uveřejněným na jeho osobní nařízení, chtěl podtrhnout, že židé nyní úlevy mít nebudou a žádné nemístné shovívavosti jim projevovat nebude. Je bez jakýchkoliv pochybností, že tento příkaz ihned vysoce zdvihl jeho prestiž a zajistil důvěru vojáků a důstojníků vůči němu.

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Zvěrské vyvraždění polských důstojníků v Katyni, které se nejdříve připisovalo Němcům, potom Rusům ve skutečnosti organizoval Berija a jeho židovští agenti kontrarozvědky. Dříve uvedená Clair Sterlingová nazvala v svém článku polský antisemitismus „klasickým“. Polští důstojníci byli právě nositeli tohoto „klasického antisemitismu“, a oni byli zničeni jako potenciální nepřátelé židů. Zničení sovětských vojenských kádrů před válkou a vražda polských důstojníků v Katyni jsou projevy téhož „pořádku“. Vítězství, rozhodující o údělu světa, stálo neuvěřitelné oběti a vyžádalo si desítky milionů lidských životů. Ze všech etnických skupin SSSR nejvíce utrpěli Rusové - velkorusové, Malorusové*) i Bělorusové - a nejméně židé, kteří obsadili funkce rezervistů v týlu, oddílech ochranky, v řadách tajné policie, která rozšířila svojí činnost zahrnutím vojenské rozvědky. Ale, jak to vždy bývá po vyhraných válkách, v masách obyvatelstva se bouřlivou vlnou zdvihl cit vlastenectví a národní hrdosti, anebo - jak to pojmenovává Deutscher - cit „šovinismu“. Zde je možno poznamenat že západní tisk tímto jménem nikdy nenazývá divoké vystoupení sionistů, ale nikdy nevynechá příležitost nazvat ruské vlastenectví „šovinismem“. Střet ruského „šovinismu“ s židovským „internacionalismem“ byl pouze otázkou času. Zadušující nadvláda „Židů na pozicích“ se stávala nesnesitelná a Rusové, začínající si uvědomovat svoji sílu byli n ebezpeční židům

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > íky soustředěnému úsilí západního tisku nacházejícího se pod plnou sionistickou kontrolou, je období ruské historie přibližně od roku 1945 do roku 1950 překryto závojem mlhy. Příčina tohoto „bílého místa“ v historii je celkem jednoduchá: - říkat pravdu a připomínat boj ruského vedení s židovským, bylo co nejpřísnější zakázáno, protože to by mohlo vyvolat řadu „nejchoulostivějších“ otázek, jako například, odkud se vzala židovská moc a kým a jak byla podporována

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Židé-Chazaři, vraždící pány toho státu, v kterém žijí, zde tedy v Rusku, podpořili tak tradici svých dávných, avšak nepravých předků židů-Semitů, kteří zničili více než 75 000 Peršanů „šovinistů“ asi před 2500 roky, což je popsáno v knize Ester. Na počest těchto krvavých jatek si židé ustanovili veselý karnevalový svátek Purim, slavený až doposud všemi židy na celém světe. Je nutno poznamenat, že by ustanovili i Purim-2 na počest „leningradského procesu“, kdyby se jejich vítězství neobrátilo v porážku. Pro úplnou analogii s těmito událostmi v Sovětském svazu byla vybrána i vlastní „Ester“ - Róza Kaganovičová, poslední Stalinova žena

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Delegace francouzských komunistů, která navštívila Moskvu nedlouho po Stalinově smrti, říkala úplně otevřeně, že prý Stalin měl srdeční příhodu v době návalu zlosti, když vyhrožoval, že všechny židy vysídlí do Birobidžanu. Berijovi agenti, Stalina obstoupili, chytli svého „vladyku“, uložili do postele a udusili poduškami. (Berija věděl, že Stalin plánoval 5. března 1953 zahájit deportace židů z Moskvy. (...) Někteří viděli autobusy parkující kolem Moskvy, které byly připraveny k deportacím židů.) 9. března Stalinův syn - Vasilij - náhle kamsi zmizel. V časopisu Time bylo napsáno, že jeho zmizení je spojeno s tím, že „vyjadřoval pochybnosti o přirozenosti smrti svého otce“. A 14. března, po obědě v Kremlu náhle zemřel Klement Gottwald, otrávený Berijovými agenty

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Po popravě „zrádce“ beka Džugašviliho byl na jeho místo okamžitě jmenován náčelník „pretoriánské gardy“ Lavrentij Berija, kvůli zamasko- T 32 vání veřejně zakrytý Melenkovem, který na jeho působení neměl žádný vliv. Samotný chán neboli kagan Lazar Kaganovič i nadále, jak se od něho očekávalo, zůstával ve stínu, ale je bez jakýchkoliv pochybností, že nejvyšší moc, stejně jako předtím, se plně nacházela v jeho rukou.

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > „Carování“ diumvirátu Kaganovič-Berija v skutečnosti pokračovalo ne 100 dní, jak píše Deutscher, který tuto cifru přirovnal k 100 dnům Napoleona po jeho návratu na ostrov Elba, ale 113 dní: od 6. března do 27. června

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > „Carování“ diumvirátu Kaganovič-Berija v skutečnosti pokračovalo ne 100 dní, jak píše Deutscher, který tuto cifru přirovnal k 100 dnům Napoleona po jeho návratu na ostrov Elba, ale 113 dní: od 6. března do 27. června

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Obzor byl úplně čistý a bezoblačný. Zůstávalo pouze zahájit perestrojku světa na nový židovský pořádek a sklízet plody kolosálního vítězství v průběhu nadcházejících staletí. S plným právem a bez jakýchkoliv námitek a nebezpečí mohli židovští vladaři zvolat: „Car přinesený jako oběť - carství je zničeno!“ Ale celosvětovému chazarsko-židovskému kaganátu nadešel náhlý konec: 27.6.1953 najednou svět šokoval ruský maršál Žukov.

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Začátek byl velmi jednoduchý a nenápadný. Nadešla sezóna obvyklých letních manévrů a maršál Žukov požádal, aby mu dovolili přesunout k Moskvě dvě tankové divize rozmístěné na Uralu. Souhlas byl dán a brzy dvě divize přijely k hlavnímu městu. Tyto tankové divize rozložené u Moskvy po jejich přesunutí z Uralu posloužili Žukovovi jako „glavná oporná sila“ při likvidaci centra židovské moci v Sovětském svazu - štábu tajné policie na Lubjance. Bez této reálné síly by žádné pokusy povstání proti hegemonii židů jednoduše nebyly možné.

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Pro ty, kteří nemají ponětí, jaká síla byla soustředěná v Berijových rukou, je třeba aby si přečetli a zamysleli se nad následujícími řádky, které brzy po jeho pádu uveřejnil americký tisk. Ve vydání židovského časopisu Newsweek z 20. července 1953 bylo řečeno, že ve chvíli Berijova pádu jeho „státu ve státě“ neboli Ministerstva vnitra, jej tvořil 1 milion lidí, z kterých polovina byla organizována jako skutečná armáda s vlastním dělostřelectvem, tanky, letectvem. Berija byl jediným a úplným vlastníkem této armády. Zajmout takového člověka holýma rukama bylo jednoduše nemožné. Ačkoliv už přešlo více než čtvrtstoletí od krachu judaisticko-sionistického jařma v Sovětském svazu, a svět zažívá ve stále ostřejší podobě přímé následky tohoto strašného úderu na kaganát, nikdo ještě nezná všechny podrobnosti moskevského převratu.

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Čas: pět hodin odpoledne, 27. června Podobné obrázky jako ty tanky nejsou obvykle v Moskvě vidět, a proto si toho zahraniční diplomaté všimli „se zájmem“. Dále časopis informuje o tom, že večer toho dne se uskutečnilo parádní představení nové opery „Děkabristé“ v Bolšom těatre, na kterém byla přítomná nejvyšší „šlechta“ Kremlu - všechna, s výjimkou Beriji. Z toho se činí závěr, že cílem této kolony tanků byla Berijova likvidace. O několik dní předtím Prezidium Nejvyššího Sovětu formálně uveřejnilo- že z funkcí uvolnilo Beriju a vydalo příkaz postavit ho před soud. Obvinění - zrada Vlasti. Ale všechny podrobnosti zůstávaly ukryté před zraky široké veřejnosti, a až 6. července Izvěstije krátce oznámily, že jeden z členů vlády dostal zasloužený trest za odklonění se od linie strany. Časopis Newsweek z toho samého dne popisuje moskevské události

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > „27. června odpoledne, tanky a náklaďáky s ozbrojenými vojsky přehřměly po Sadovém okruhu v Moskvě...Tanky bylo vidět z oken nové budovy amerického velvyslanectví. Směřovaly ke Kremlu. Nedaleko od Kremlu a několik čtvrtí od Sadového okruhu se nachází Lubjanské náměstí. Na jedné jeho straně je rozložená masivní a pochmurná budova štábu Ministerstva vnitra. Kdesi uvnitř budovy měl Lavrentij Berija svou oficiální rezidenci - dobře zařízený být s 16 místnostmi...“

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Je očividné, že do Žukovových plánů bylo zasvěceno pouze několik vyšších důstojníků dvou tankových divizí, které zavolal z Uralu. Někdo z nich, a možná i samotný Žukov, zastřelil Beriju v době zasedání Politbyra v Kremlu. To se stalo 16. 30 odpoledne

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Jinak řečeno - „Velká ruská revoluce“ si nebrala příklad z „Velké kulturní revoluce“ Maa, která trvala léta za velkého hluku a třesku, ale vkradla se do historie jako „zloděj v noci“, a ačkoliv její výsledky jsou viditelné ve všech koutech světa, téměř všechno obyvatelstvo planety nechápe její význam, dokonce ji ani nechce uznat za skutečnost, která se udála. Jestliže moc židů v SSSR neměla hluboké kořeny a zakládala se na holém teroru tajné policie, tak zničení jejího lubjanského centra za pomoci Žukovových tanků znamenalo okamžité a nevyhnutelné rozložení této moci a postupné vytlačení židů ze všeho administrativního aparátu státu. Je možno s přesvědčením říci, že Berija byl zabit na místě a soud s ním, který se konal několik měsíců později, byl pouze inscenovaný. Neobyčejně opatrný a předvídavý maršál Žukov nemohl nechat naživu takového nebezpečného nepřítele, jakým byl Berija.

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Zde je vhodné uvést jednu zajímavou podrobnost. Ihned po likvidaci Beriji a po zlomení židov- ského centra v Moskvě na Lubjance se Molotov objevil v Americe. Jeho první návštěva mířila k Baruchovi, se kterým se dlouho mluvil. Baruch si těsně předtím zlomil nohu a nemohl se hýbat. Ale když dostal podrobnou informaci o strašné novině - Berijově smrti - ihned si dal přistavit auto a vyrazil k Eisenhowerovi, který byl tehdy prezidentem a dlouho s ním o samotě rozmlouval.

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Akce vítězství nad Berijou a jeho štábem se zpočátku udála takto: Žukov znal osobně velitele dvou tankových divizí a byl přesvědčen, že oni splní jakýkoliv jeho rozkaz. Když se divize připravovaly na manévry, Žukov si zavolal k sobě do štábu velitele a osobně jim předal svůj rozkaz začít útok na Lubjanku okamžitě po návratu k svým oddílům. Riziko bylo obrovské, ale Žukov jednoduše neměl na vybranou: cítil se být člověkem, který je odsouzený k smrti a jasně si to uvědomoval. Je velmi pravděpodobné, že první část programu a zvláště obklíčení Moskvy se udály pod maskou manévrů, což nebylo moc těžké učinit. Vpád tanků s pěchotou sedící v nich ze vnitřního Bulvárního okruhu na Lubjanku se mohlo uskutečnit bleskurychle. Jeden z velitelů divize byl v hlavním tanku a přes rádio dával příkazy svojí koloně. Je možné s plným přesvědčením tvrdit, že do této zlomové chvíle, když „kostky byli vrženy“ a ustoupit nebylo kam, nikdo z nižší velitelské sestavy a z řadových vojáků neměl ani ponětí, že se účastní na historické události

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Po Berijově smrti se po nějakém čase pokoušeli obnovit svou moc přes stranu, ale ten samý maršál Žukov ji přetnul u kořene, když vojenskými letadly dopravil do Moskvy poslance z provincií, kteří hlasovali proti židům a jejich pomocníkům na plénu strany a překazili tak tento pokus. Po rozdrcení Lubjanky postavil Žukov Kreml před uskutečněný fakt a navrhl „šovinistům“, kteří ještě zůstali naživu, aby vytvořili novou vládu. Nový bek - Berija, který nahradil Stalina, byl zabitý. Všemocný kagan - Lazar Kaganovič, byl vyhnán do nějakého závodu jako ředitel. Molotova, který bezchybně plnil funkci sionistické figurky, vypravili do Mongolska. Protože drtivá většina sovětské administrace sestávala ze židů a jimi dosazených lidí, proces jejich vytlačení se odehrával poměrně pomalu, zvláště na nižší úrovni, v provinciích. Ať tak nebo tak, v důsledku Žukovova vítězství byl grandiózní aparát tajné pollicie

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Nyní jméno maršála Žukova potichoučku vymazávají ze stránek historie na Západě i v Rusku. Na Západě se snaží vypálit jméno Žukova z lidské paměti plamen „mesiánské“ nenávisti. Pokud se on na stránkách sionisty kontrolovaného amerického tisku i uvádí, tak jako krutý velitel, jakýsi vyvrhel, který pro nic za nic naháněl své vojáky na minová pole, krutý ve styku s důstojníky... V Rusku prosionisticky naladění historici, spisovatelé a publicisti všemožně zmenšují a falzifikují zásluhy Žukova, často zaměňují jeho jméno jmény jemu podřízených generálů a připisují jim Žukovova vítězství. Lze předpokládat, že jméno člověka, který radikálně změnil chod historických událostí, bude úplně zapomenuté a vymizí ze stránek oficiální sovětské historie. Ale vojáci, kteří útočili na pevnost judaismu na Lubjance, kteří drtili Japonce v Mongolsku a kteří pod vedením Žukovova dobíjeli Berlín, odevzdají svým dětem a vnukům legendu

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Jak úplně správně poznamenala Světlana Stalinová, Berija byl hlavním vykonavatelem vůle Kaganoviče a tím sionistickým požíračem, který házel do ohně lidi, které sionisté odsoudili k smrti. V jedné ze svých řečí Chruščov řekl, že Berija a jeho klika překonali všechny hranice výmyslů, vznášejících obvinění proti těm lidem, které se rozhodli zničit.

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Stalin posilněný vítěznou armádou byl zabit při jeho zoufalém pokusu svrhnout ze sebe nakonec sionistické okovy. Přiblížení celonárodní katastrofy zrodilo hrdinu - maršála Žukova, který uskutečnil svoji hlavní úlohu. Nový bek - Berija - byl zabit. Kagan Kaganovič s svými vazaly byl odstraněný od moci, ale až potom odstavený z funkce. „Georgij Vítězoslavný“ Žukov zemřel bez toho, aby dotáhl dílo do konce. Vzít moc do svých rukou se neosmělil. Zpočátku byl komunistou, a potom ruským člověkem. A proto semena a kořeny siono-svobodozednářstva zůstala v hojnosti v ruské zemi. Zrádcové, kteří zradili národy Ruska za možnost bezpečně vládnout a beztrestně vykrádat svůj stát pod ochranou tajných svobodozednářských lóží, obnovili svoje černé dílo. Siono-svobodozednářská elita obnovila svoji plnou kontrolu nad akademií věd, nad medicínou, vyšším školstvím, orgány soudu i prokuratury! „Židé na pozicích“, členové gójských rodin sionizovaných cestou smíšených manželství a jejich děti pronikají na stále větší počet výhodných a vlivných postů státní administrace. Siono-svobodozednáři opět žijí v nejlepších bytech, odpočívají ve speciálně pro ně vybudovaných a před gojskýma očima ohrazených sanatoriích, využívají rozličná privilegia

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Stalin posilněný vítěznou armádou byl zabit při jeho zoufalém pokusu svrhnout ze sebe nakonec sionistické okovy. Přiblížení celonárodní katastrofy zrodilo hrdinu - maršála Žukova, který uskutečnil svoji hlavní úlohu. Nový bek - Berija - byl zabit. Kagan Kaganovič s svými vazaly byl odstraněný od moci, ale až potom odstavený z funkce. „Georgij Vítězoslavný“ Žukov zemřel bez toho, aby dotáhl dílo do konce. Vzít moc do svých rukou se neosmělil. Zpočátku byl komunistou, a potom ruským člověkem. A proto semena a kořeny siono-svobodozednářstva zůstala v hojnosti v ruské zemi. Zrádcové, kteří zradili národy Ruska za možnost bezpečně vládnout a beztrestně vykrádat svůj stát pod ochranou tajných svobodozednářských lóží, obnovili svoje černé dílo. Siono-svobodozednářská elita obnovila svoji plnou kontrolu nad akademií věd, nad medicínou, vyšším školstvím, orgány soudu i prokuratury! „Židé na pozicích“, členové gójských rodin sionizovaných cestou smíšených manželství a jejich děti pronikají na stále větší počet výhodných a vlivných postů státní administrace. Siono-svobodozednáři opět žijí v nejlepších bytech, odpočívají ve speciálně pro ně vybudovaných a před gojskýma očima ohrazených sanatoriích, využívají rozličná privilegia

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Stalin posilněný vítěznou armádou byl zabit při jeho zoufalém pokusu svrhnout ze sebe nakonec sionistické okovy. Přiblížení celonárodní katastrofy zrodilo hrdinu - maršála Žukova, který uskutečnil svoji hlavní úlohu. Nový bek - Berija - byl zabit. Kagan Kaganovič s svými vazaly byl odstraněný od moci, ale až potom odstavený z funkce. „Georgij Vítězoslavný“ Žukov zemřel bez toho, aby dotáhl dílo do konce. Vzít moc do svých rukou se neosmělil. Zpočátku byl komunistou, a potom ruským člověkem. A proto semena a kořeny siono-svobodozednářstva zůstala v hojnosti v ruské zemi. Zrádcové, kteří zradili národy Ruska za možnost bezpečně vládnout a beztrestně vykrádat svůj stát pod ochranou tajných svobodozednářských lóží, obnovili svoje černé dílo. Siono-svobodozednářská elita obnovila svoji plnou kontrolu nad akademií věd, nad medicínou, vyšším školstvím, orgány soudu i prokuratury! „Židé na pozicích“, členové gójských rodin sionizovaných cestou smíšených manželství a jejich děti pronikají na stále větší počet výhodných a vlivných postů státní administrace. Siono-svobodozednáři opět žijí v nejlepších bytech, odpočívají ve speciálně pro ně vybudovaných a před gojskýma očima ohrazených sanatoriích, využívají rozličná privilegia

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Příchod žida Andropova-Erenštejna k moci, ačkoliv ne na dlouhou dobu, dokazuje opak. Ale jako hlava už ne všemocného KGB se Andropov zdržel toho, že by na trůn dosadil nového kagana a omezil se na pokus obnovit bývalou slávu KGB. A kdyby se mu to podařilo, pak vítězství Žukovovo by bylo bývalo Pyrrhovým vítězstvím. Nový Kagan zatím jen vyrůstá z genetického kapitálu židovstva chazarů

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Sionismus už spoutal celý svět a jak se Rusko dnes pokouší vzdát socialismu,dostává se do spáru kapitalismu 19 století sionismus to již neuspokojí, on se ho bude snažit zničit, využijíc na to celý arzenál atomových zbraní sionizovaného západního světa. Právě světový sionismus je hlavním nepřítelem všech národů světa, bohužel dnes už v takové převaze, že cesta zpět je pouze iluze

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Na závěr.Je spíše náhoda, že na svetlo boží se dostaly tyto srukturní vzorce židovské organizace moci a kapitálu. Nebot tisk je v židovských rukou, kapitál v zidovských rukou, nemluvě o bezpečnostních složkách států, židé ovládají umění,vědu i technologické profese. Zbytku světa zbývá tahat žentour.S tím se smiřme.Ledví moci už nám židozednáři nikdy neukážou tak zřetelně jako v Rusku. Svět patří židům- zvítězili

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Chazaři( turkotataři) splynuli s nově se formujícím ruským národem. Existuje však i názor, že většina současných Židů jsou etničtí Chazaři( hromadně přijali judaismus), což zveřejnil britský spisovatel Arthur Koestler roku 1976 v knize The Thirteenth Tribe. Toto tvrzení potvrzuje studie DNA, kterou vypracoval roku 2012 genetik Eran Elhaik ze školy veřejného zdravotnictví na Johns Hopkins univerzitě v americkém Baltimoru. Na genomu 1287 Židů pocházejících z osmi židovských a 74 nežidovských populačních skupin je zřejmé, že drtivá většina jich pochází geograficky z oblasti mezi Kavkazem a Kaspickým mořem, kde se ve středověku rozkládala Chazarská říše.

		<reagovat

Čtenář - 5.12.2014 > Židé, které vyhnal z Konstantinopole byzantský vládce Leo III., našli domov mezi těmito pohanskými Chazary, které chtěli získat mohamedánští a křesťanští misionáři, ale nakonec mezi nimi zvítězila judaistická víra. Bulan, vládce Chazarů, konvertoval k judaismu kolem roku 740. Poté následovala i šlechta a o něco později i jeho lid. Některé detaily ohledně této záležitosti nacházíme v dopisech mezi Khagan Josephem a R. Hasdai Ibn Shaprutem z Cordoby, doktorem a vyslancem sultána Abd al-Rahmana, španělského chalifa. Tato korespondence (kolem let 936-950) byla poprvé zveřejněna v roce 1577 jako důkaz, že židé pořád mají svou vlastní zemi - totiž Chazarské království. Judah Halevi o těchto dopisech věděl dokonce už v roce 1140. Jejich autenticita byla od té doby potvrzena beze všech pochybností. Podle těchto Hasdai-Josephových dopisů Khagan Bulan jednoho dne rozhodnul: „Pohanství je nepoužitelné. Je pro nás ostuda být pohany. Přijměme jedno božské náboženství, křesťanství, judaismus nebo islám.“ A Bulan předvolal tři duchovní reprezentující tato tři náboženství a nechal je před ním své víry prezentovat. Ale žádný z nich nedokázal přesvědčit ostatní ani vladaře, že jeho víra je ta nejlepší. Proto vládce mluvil s každým z nich zvlášť. Zeptal se křesťanského duchovního: „Kdybys nebyl křesťan nebo se křesťanství vzdal, čemu bys dal přednost - islámu nebo judaismu ?“ Duchovní odpověděl: „Kdybych se vzdal křesťanství, stal bych se Židem.“ Bulan pak položil stejnou otázku muslimovi a i ten si vybral judaismus. A tak přešel Bulan i s chazarským lidem v osmém století na judaismus a od té doby Chazaři (někdy vyslovovaní jako Kazaři nebo Kozaři) žijí podle židovských zákonů

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + čtyři ?

Napsat autorovi (Občasný) Zařazeno v Galerii

Addictive Zone Orbital Defender Game