|
|
|
Konfrontace Autor: ouvej (Občasný) - publikováno 13.3.2003 (09:51:57), v časopise 8.4.2003
|
| |
Inu ano, ty věčné konfrontace
musíš stát až po pás
v zemi, abys uvěřil
že tvá pravda
ten chomout do krve
rozdírající
tvou koňskou šíji
i bez křídel létá
a ač ještě živá
hluboko pod zemí
zakopána
a kolem to bublá a vře
ty smršti lásek
- a nelásek
a - chraňbůh - nejsou jen mé
ztracené
ty uzdy na koníčka
ty hřívnaté smečky lvíčat
ty - uááá udatné nesměněné
penízky na zázrak.
a můj švagr bývalý
ten mistr chvatů
přeborník násilí
král prevítů
kterého se moje
sestra tolik bála
my děvuchy chacharské
jsme opravdu divné
tak vzpurné
tak vzteklé
a tak podrobené
zajaté pokorně přijatým
ne koňským
- oslíkovským
chomoutem
stokrát nás zabíjeli
žehličkou, stokrát jsme
my křečci agónií
přelézali brdlení
cizích lodžií
stokrát na nás
jen tak z legrace
vytáhli vzduchovku
že dnes už nás
nás, svině?
zabijí
a skutečně jen jednou
potratily jsme
ze šoku
dítě
které mohlo být
Beethovenem
Einsteinem
(nebo třeba masovým vrahem)
ale kdo to předem ví
všichni se bojíme
toho co známe
tak zlehka jsem ťukla
do svého švagra
„ještě jednou
ty blbé hovado
na ni šáhneš
a zabiju tě“
a moje sestra
se svým soukromým
strachem
který překračuje
všechny hranice
najednou užasla
když ten násilník
vždyť já nejsem
lítající kůň, hřívnatý lev
najednou ležel na zemi.
Ale nic to nevypovídá
o tom hloupém
sentimentálním
banálním smutku
který cítím, já
děvucha šlonska
setsakra pokorně divná
a kurňa, tak pravdivá.
|
|
|