Dostanu pohled, chvíli ho obracím, pak se usměju a vystavím si ho na poličce.

Mráz radostně praská, saje helium z narozeninových balónků.

Už dlouho ti to chci napsat. Čas je vtipný, jako horská dráha pro nehybné. Tvoří pozadí, na kterém se zobrazuji, dno, od něhož se odrážím. Krouží kolem černé díry a pokaždé, když mě míjí, věnuje mi potutelný úsměv.