Průkopy svátků
O svátcích
rozšklebují se
průzvy a průzory
v poctivém plátně každodennosti;
průduchy
kterými sípe
jiskřící tma na pozadí
V trhlinách
nad levou úvratí
denního troskotání
kruhu v kruhu
mokvají tůně tyrkysu
přes jejichž břehy řine se zpráva
o nedokonané smrti světla
Ale náš čas se nachýlil zcela;
naše aleje nešeptají už
naše aleje sténají a syčí
a zítřek
co náš též měl být
není ničí
a dna toho víru
na němž vře pěna pýchy
nedohlédne ani
nejjadernější ponorka;
nejdražší batyskaf
luskl by
jak na podzim pámelník
pod podrážkou dcerky
Tam po zádech dopadnem
zabaleni v rubáši
z naruby obrácených snů
jak bourci zpaření
vlastnoručně narýsovanými hořáky
O svátcích
otevírají se rány skal
a vycházejí z nich
pobledlé pohledy zpět
a řadí se podél cesty vpřed.
průkop lysým větvovím
do krajů
kde o našem konci
kolují jen zmatené zkazky
hnětené z jílu opovržení
s leskou příměsí obdivu
- příběhy z neuvěřitelných dob
|