TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Sobota 16.11. Otmar

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Znova
Autor: Miroslav Václavek (Občasný) - publikováno 25.3.2015 (14:28:05)

Slunce jako padlý anděl
barví ránem pokoje
studí března jeho postel
všechno ještě nízko je.

Zimy svítí bílé kosti
a hvězd sladké ovoce
stíny prachu mé lítosti
kterou mlčím hluboce.

Všude ticho touhy mojí
hadi vlasů v dlani sní
i čas tuto věčnost stojí
a let ptáků zvenku zní.

Na rtech dávná bonsaj slova
v očích první ostrovy
ještě spíš já vidím znova
svítat rány Kristovy.

Poznámky k tomuto příspěvku

zochrova (Občasný) - 26.3.2015 > zajímavé

		<reagovat

Mima (Občasný) - 31.3.2015 > ..."... stíny prachu mé lítosti kterou mlčím hluboce..."... ...a slovní další obraty některé zaujaly, " v očích první ostrovy..."..., závěr mne zas uzemnil... Ale to není důležité, " ... i čas tuto věčnost stojí..."..., to mi připadá hodně případné :-))...		Body: 4 Doporučil

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je osm + dvě ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game