|
Každé dítě má
svého skřítka
- zcela prokazatelně
bydlí pod ribstolem
na stěně dětského pokoje
ty hromádky vyloupaných slunečnic
a oslího hnoje
musí patřit jemu
- přece.
A žádná holčička
nepochybuje
že existují
čarodějnice
ty zlé
i ty laskavé.
Ve třech letech
je princeznou
na čarodějnických sabatech.
V šesti letech
přiteče první vráska
nejdřív krotký potůček
posléze
řeka, vodopád
ale teď ještě pořád ne
teď pláčeš ponížená
v klobouku hříbečka
mezi jinými houbičkami
zneužitými. Jenom ty jsi plakala.
Záznam zachycen. Šedivý retro snímek
klobouček na straně, klouby dlaní si mneš
oči uplakané.
A je ti deset let
ty ženo, děvčátko
a ještě netušíš
že ježčí kožíšek
je tvým copyrightem
zatím jen tak zkusmo zkoušíš
vystrčit první ježčí osten.
V patnácti letech jsi přečetla
odhadem tisíc sto padesát
knih - těch žebříků do nebe
a výtahů do pekla
A když si tě poprvé
mládenec vedl za ruku
překládala jsi
hotové romány
z každého pohnutí
pootočení jeho palce
v tvé dlani.
V sedmnácti letech
jsi objevila Jefferse
a Holana a Šiktance
a Kennetha Rexrothe
a plakala jsi nad Krylem
a Kundera se ti, bůhvíproč
zdál notně omšelý a banální.
A Janis Joplin zpívala k tvému
prvnímu pokoutnímu líbání.
No a co, že sis toho chlapa vzala
a zplodila s tím svým rybářem
své děti. Tenkrát to bylo za rohem.
Bláznivá bosá, dodnes si myslím
že nebyla na světě vášnivější
zrzavá, v pánském triku batikovaném
a kde je ten muž, který by obdivoval
stovky dřevěných korálků v mých vlasech
zmizel někde na hřebeni Kněhyně
s kotětem v náruči
zatímco Marian Varga byl ďábel
a na své varhany uprostřed louky
na Pustevnách si šílel
nad ním slunce
a padesát metrů vedle něj
clony déšť, jak dveře
kterými jsem vzápětí prošla
do svých dospělých let.
Už jako ježek.
Ve třiceti letech, to stojí za zmínku
jsem vážila přesně
jako cementový pytel
něžných skoro padesát
a porodila jsem své
třetí dítě.
Ano, miluji je
děti své. Ale tak nějak
ztratila jsem kontury
rysy mé tváře
rozostřily se
teď už je čas na oceány
na brázdy v poli mé tváře.
Teď znovu nasadíme si
šaškovské kloboučky.
A budeme
ryba, houba, sněhulák.
A tak zas jen doufání
že s vráskami v mé tváři
já si tak zvolna tanany
odtančím k době kdy mi bude
krásných sedmdesát let
a já znovu jako tenkrát
budu královna čarodějnic
na jejich sabatech.
A znovu si budu plnit
každý sen
jen pouhou myšlenkou
a uklízet trus skřítků
pod ribstolem. A nějaký
Varga mi k tomu bude hrát
na ďábelské varhany a Janis Joplin
bude mými žilami vášnivě lkát.
A Rexroth bude ležet v kaňonu
vedle své první ženy malířky
a já doufám, že když přilehnu k nim
oni, tak upřímní, jen řeknou:
Tak pojď, budeme se společně
- zahřívat.
| 
