|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Víš, jak dřív jsi dokázal
provázet mě k usínání?
Odpovídat netázán,
slyšet mluvit čáry v dlani?
Klást otázky o náladě
utajit, co ukrývám(e)
zapomínat zůstat v řadě
a zas zjistit jak se mám(e)?
...
Velký děti v malý Praze
prochází se vznešeně
neposlouchaj´ starý fráze
nedospěli, ještě ne.
V jedné ruce igelitka
vykrádají zverimex
unešeni, noc se neptá
rosa padá za límec.
Obdivují plyšové psy
na Chodově v hračkářství
nosy přilepené za skly
temných klubů – v patnácti!
Podnapilý v autobusu
vytáhnou se na špičky
do plic vtáhnou trochu hnusu
z modrobílé krabičky.
A pak zase malé myšky
vracejí se z výletu
vyděšeni, co když zjistí
rodiče tu neplechu?!
Večer lehnou do postýlky
rozpláčou se nad Bambim
snad neskončí nikdy chvilky
kdy je život záhadným.
Noční válka, bolest hlavy
dětičky a alkohol
zapomenou špatné zprávy,
večer jsou už na nohou!
A pak jednou, v deliriu,
přijde čas, už dospět maj´
marně hledaj' dětskou víru
už jsou velký, končí ráj.
|
|
|