|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Seděli proti sobě. Ona a on. On náhle vzhlédl a z okna svého posledního vagónu spatřil v rozlomené zatáčce lokomotivu. Když zapískala, probudil se v něm pocit beznadějné krásy a zároveň bezútěšnost filmového pásu krajiny.
Vlak zrychloval, objevil se strom poskakující na místě, skupina lidí s vysunutou bradou, uklánějící se patník, Hitchcockovi ptáci, Goghovi havrani.
Pohlédl na ni, seděla uvolněně, občas pozdvihla zrak k vnitřnímu vybavení vagónu, jednotlivé části ji navždy poučily o tom, že nechtějí podporovat ani ji, ani kohokoli jiného, že s sebou vezou melancholii cest násobenou pohledy milionů očí,..., ona se nepoddala, rozhrnula závoj smutku, oči vyslaly pár jiskérek, aby se poté schoulila a podívala z okna.
|
|
|