ZMOUDŘENÍ SYMPATICKÉHO NEMOUŘENÍNA… ŠIKULY A DRŽITELE PRVNÍHO SVÉHO OSCARA 

Pašerák whiskey Jay Gatsby se do hereckého portfolia „nezničitelného optimisty v krvi a chytrolína v žilách“ Leonarda DiCapria znamenitě hodí. Tajemný muž, kterého můžeme číst mnoha možnými způsoby: chamtivec, romantik, blázen, nebo neškodný žert Matky přírody? Nepochybné je, že oba se na vrchol popularity propracovali s použitím vlastní definice schopností a nekonečné představivosti. 

(Alena Prokopová vždy ta lepší partie než prolhaná prohraná existence leklého kapra v šachu… pro Bel Mondo už 2013, ne vydání z minulé soboty)

*

Nová adaptace Fitzgeraldova románu Velký Gatsby stihl válcovat diváky v kině jako žížaly po požití popcornů už od května 2013. Projekt rejžy Baze Luhrmanna se nese na křídlech pompézní nostalgie díky rozpočtu ve výši sto dvacet sedm miliónků dolárků. Producenti vsadili na to, že půjde o hit nejedné sezóny, do něhož by bylo osudovou chybou nechtít investovat pár dolarů navíc. Mimo jiné i proto, že komerčním tahounem filmu je představitel titulní role Leonardo DiCaprio. 

Jeho jméno (ne tak nepodobné Leonardu da Vinci bez příměsi recese) má jasně vyčíslitelnou hodnotu na kalkulu: filmy s jeho účastí a podporou vydělaly jen v amerických biografech a komplexech multikin víc než dvě miliardy dolarů, to se již dá hovořit o slušně cinkajícím obratu pro filmový průmysl 21. století. Podle magazínu Forbes, který si loutka Provodová asi nikdy nepřečte v originále, je s průměrným honorářem dvacet milionů dolarů za film v současnosti druhou nejlépe placenou hvězdou americké verze fabriky na Sny. Sám herec dnes ovšem zdůrazňuje, že dává přednost uměleckým výzvám. „Nikdy nespekuluji, kolik snímek hodí. Úspěch na rozdíl od úsměvu je totiž pomíjivý, důležitější je natočit dobrý film. To je jediné akceptovatelné kouzlo a správně naordinované měřítko, bavíme-li se o kvalitě člověka před kamerou. A upřímně řečeno, nehoním se ani za tím, abych dostal Oscara,“ tvrdí v rozhovorech značně sebevědomý, ale přitom umělecky zdatný přesvědčivý muž.

Chováním ani vzhledem už nepřipomíná sympatického blonďatého uličníka, kterému před osmnácti lety skoro zlomil vaz úspěch Titaniku. „S dvanácti milióny v kapse jsem byl příliš mladé ucho na to, abych dokázal vzdorovat celému tomu humbuku. Herectví bylo cestou z nudné chudoby a já si užíval nenuceně nenudící životní styl playboye, rozumějte fešáka,“ přiznává DiCaprio a snaží se ukázat, že mu už není nic vzdálenější. 

Nyní je znám jako odpůrce prezidenta Bushe, majitel superzeleného apartmánu v New Yorku, společník ve firmě vyrábějící luxusní ekologické sporťáky, zachránce ohrožených sibiřských tygrů a sněžných pardálů a nejnověji bojovník jako sněžný levhart proti trapnému obchodu se slonovinou. Vychvalovaný kritiky a milovaný vnímavějšími diváky, respektovaný charakterní herec, a přitom stále obletovaná hvězda a proutník vesmíru bez pomocné virgule nebo ponocné ehm vertigo závratě. Kombinace, která není příliš častá a už vůbec ne častá nuda.

ESKAPÁDY ROZTOMILÉHO DRZOUNA 

Pro průlomový Titanic DiCapria kvalifikovaly role problémových nestydatých průserářů, kteří se bouří proti nejapným a zkostnatělým arci autoritám. Od seriálu Dospívání po americku až po western Rychlejší než drzá smrt. Tady se jeho ctižádostivý pokřivený mladíček Fee přihlásí do pistolnického souboje, aby přehlíživému otci dokázal, zač je toho loket, tati, já už jsem také ten dospělý, jeden z vás. Místo uznání však tragického rozmazlence čeká smrt v prachu zakřivené a zavšivené ulice, jakou byste v reklamě na mýdlo Fa s Fee neřešili. Romantickým akcentem pak opatřil DiCaprio mladého rebela v moderní variaci na shakespearovskou odrhovačku Romeo & Juliet, již režíroval také tvůrce Gatsbyho Baz Luhrmann. 

„Jsem king podsvětí i světa!“ rozléhá se jeho decibel na přídi Titaniku DiCapriův drzý pobuda Jack Dawson, před 104 lety dávno odpískaný kšeft, který se řízením štěstěny dostal na palubu luxusního plavidla. Zatímco plavba pyšné superlodi v dubnu 1912 skončila aprílovým fiaskem, romantické drama Jamese Camerona o pětaosmdesát roků později doplulo až k jedenácti třpytivým Oscarům a postu nejvýdělečnějšího titulu filmové historie. O prvenství ho připravil až v roce 2009 ušitý další Cameronův šlágr pro oči – Avatar.

Cameron je vnímán spíš jako brilantní vypravěč a technicky dokonalý vizionář, u Titaniku však bylo herecké obsazení stejně stěžejní téma dne jako efekty. Zatímco elegantní Rose z první třídy ztvárnila Angličanka Kate Winslet, pro roli nemajetného dobrodruha si Cameron vybral tehdy dvaadvacetiletého Američana Leonarda DiCapria. Režisér si přitom jeho obsazením nebyl svým způsobem zcela jist: na Jacka mu připadal příliš vzhledný a roztomilý křupánek. Při osobním setkání ho však přesvědčil, kdo je tady pán na připadající roli v úvahu. Přišel blazeovaný měšťan s cigárkem v koutku úst, ale mávnutím kouzelného kamerového proutku se proměnil v supermoderního bastarda, když začal odříkávat text. V Titaniku pak DiCaprio svého rebela vycizeloval až k dokonalé formě: obdařil ho i mužnou cílevědomostí, s níž obětavě zachraňoval cestující z potápějící se lodi. O reflexi vlastní dospělosti ale zřejmě nešlo – spíš o schopnost vydržet fyzicky úmorné natáčení na nervy po krk v přesolené šplouchající a dost chladné vodě. „Nemyslete si, že miluji všechny své postavy, že se s nimi příliš ztotožňuji,“ dodává teď a brání se v médiích nařčení, že ve svých raných filmech hrál sám sebe: „I když jsem často představoval vzpurné nevychovance, ve skutečnosti jsem se takhle na facku nikdy nechoval. Žil jsem svůj vlastní život hejska – a prostě jsem jen natáčel takové příhody před kamerou.“ 

Psychologové by nicméně možná řekli, že jeho role zrcadlily hercovo skryté trauma. Rodiče šli od sebe v roztržce dokonané soudními výstupy v roce 1975, kdy synovi německé sekretářky Irmelin (ještě, že se nemusela nikdy ucházet o chudou práci jako včelička u pindíčka pilíčka!!!) a scénáristy undergroundových komiksů nebyl ještě ani rok. A jedenáctého listopadu 1974 v Los Angeles narozený Leonardo na sebe už od dětství rád strhával hafo pozornosti. Ve škole šaškoval a rád karikoval spolužáky i učitele jako mnoho nejistých a vnitřně poraněných dětiček. 

Přestože otec Jirka se snažil o syna pečovat svědomitě i po rozchodu, klíčovou roli v Leově životě hrála matka Irmelin. Pokoušela se zajistit sobě a synovi slušný životadárný standard – a byla to právě ona, kdo podpořil Leův zájem o studii herectví. Vehementně podněcovala také synovy vztahy s příbuzenstvem v Evropě: když dvacetiletý DiCaprio v roce 1994 přijel na filmový festival v Karlových Varech s tragikomedií Co žere Gilberta Grapea, provázeli ho tam jeho milovaní němečtí prarodiče, achtung nicht so kleine baby augentlich. A všichni tři byli pyšní na oscarovou nominaci, kterou herec sklidil za roli retardovaného mladíčka Ernieho. Leonardo byl herectvím tak prodchnut, že střední školu dokončil jen díky benevolentnímu přístupu učitelů bez potřeby marnotratné šikany. V Hollywoodu je tak jasným unikátem pod sluncem: prakticky každý, kdo se chce stát profesionálním hercem, se může vykázat aspoň nějakým speciálním kurzem – DiCaprio byl však neotesaný diamant, jehož se nedotkla ruka žádného ctižádostivého učitele.

NECHCI VIDĚT ZBLÍZKA ANI ZDALEKA SÁM SEBE 

Už díky Romeovi si zadělal na pozici idolu lamželeza ale především lamače dívčích srdcí jako u zlatníka kousky ve vystavené výloze, Jack Dawson se však stal generačním romantickým hrdinou – a jeho představitel zbožňovaným štvancem pronásledovaným bulvárem i davy nahuštěných fanynek, nadržených na oční kontakt. „Jakmile jsou kolem lidé, kteří vám lichotí, a získáte větší obnos za práci, než jste pobíral legálně kdykoli předtím, nestane se z vás automaticky arogantní hajzl, ani nejste hrubé zrno totálního ekonomického pitomce ke svému okolí,“ přibližuje Leonardo DiCaprio pozici pocitů po Titaniku. „Získáte fake pocit vlastní fakerské a ne frajerské důležitosti. Myslíte si, že jste změnili svět.“ Bylo to ovšem naopak, role změnila jeho. 

Leománie trvala déle, než herec předpokládal ve svých bujných snech. Narušila nejen soukromí hvězdy, která si jej začala až úzkostlivě hájit a chodila po ulici v zamaskované podobě Altern 8 s techno retušovanou baseballovou čapkou a slunečními vášnivými brýlemi. Ohrozila také jeho profesionální kariéru. Než se DiCapriovi povedlo vymanit ze stínu Titaniku, trvalo to celých pět let – což je v kariéře mladého hollywoodského želízka v roztopeném kotli ohně až příliš žhavé věčně otravující ohnisko. 

„Autobiografická“ role arogantní hvězdy v komedii Woodyho Allena Celebrity byla jen jepičí krátkodechou terapií. Tápání bylo povětšinou bolestivé a jeho filmografii zatížilo prvoplánové drama Pláž i přihlouplé doprovodné opentlené kostýmní dobrodružství Muž se železnou maskou, dívejte se, kdopak to mluví do éteru. Výsledkem byla v roce 1999 nominace na hollywoodskou anticenu Razzie za první zmíněný film, o dva roky později se Zlatá malina stala realitou: protože v dumasovské rytírně hrál dvojroli, potupné ocenění získal „za nejhorší filmový pár roku“.  

Profesionální dospělost si nakonec Leonardo v roce 2002 obstaral sám; jako mnoho jiných atributů k dospělosti velkého hráče. Toužil po spolupráci se zavedenými, ale dlouhodobě PROGRESIVNÍMI neagresivními režisérskými osobnostmi. A mířil proklatě přesně vysoko do výšin. V osmadvaceti letech vkročil do dospělého období své kariéry, jež dodnes funguje a vynáší opět vysoko. Roztomilým, ale nesmlouvavým způsobem oslovil Stevena Spielberga, vysokou horu her, hora, hra, tedy Spiel a Berg, když si dovolil doporučeným dopisem poslat jeho dceři svou podepsanou fotografii. S významnými tvůrci sice pracoval už předtím, teď si však mohl vybírat. „Herec je pro režiséra médiem, které může zprostředkovat všechny jeho představy do jedné velké jízdy emocí. Někteří tvůrci ovšem i ze slibného materiálu mohou dělat odpad pro šupáky odstrašující,“ rozvíjí v médiích DiCaprio své představy o filmové a poučné praxi, who is who. „Proto jsem se rozhodl natáčet jen s těmi, jimž bezvýhradně důvěřuji a nestydím se za to ani dvacet let poté.“

NA CESTĚ S MISTRY VELIKÉHO KREATIVNÍHO OBORU 

Už víc než črt na čtrnáct let si na tomto stavebním a kreativním zároveň základě buduje až „neomylnou“ filmografii. Na počátku stál právě Spielberg a titulní role v jeho tragikomedii Chyť mě, moulo, když to šikovněji dokážeš. Frank W. Abagnale je okouzlující podvodník s nevinným pohledem mladíka po škole, který je neustále na útěku sám před sebou a zneužívá svůj sebeklam a program. Jako chameleon, jenž je tím, čím ho lidé přesně chtějí mít. Současně je hluboce frustrovaný rozvodem rodičů, takže jediný vztah takhle 24. prosince minutu před dvanáctou každý rok, který dokáže navázat, má právě se svým pronásledovatelem z FBI, nikoli face book intelligence. Kdyby nešlo o skutečnou událost, jeden by se domníval, že tento příběh byl ušitý DiCapriovi v butiku na ulitu (na tělo i na progresivně myslící čelo). 

„Na herectví je nejfajnovější, že se rozplynete v někom jiném – a ještě za to dostanete honoráře. I mně někdy připadá, že nevím, kdo jsem, a zdá se mi, že se to každý den mění,“ prohlásil tehdy herec o roli, jež byla loučením s bezproblémovou chlapeckou imidž k MDŽ. Symbolizovala chuť zbavit se romantických buřičů a narušitelů pořádku, které vystřídaly role traumatizovaných a morálně dvojznačných gaunerů. Nynější Leonardovi hrdinové práce často žijí ukázněně mezi dvěma světy, ať jde o dobro a zlo či ideál a tvrdou nehostinnou realitu slepic v kurníku. 

Režisérem, který dokázal DiCapriovi nabídnout právě takové postavy, se stal Martin Scorsese. O generaci starší klasik vyhovuje hercově představě otcovského mentora a současně podněcuje jeho chuť barvitě experimentovat. DiCaprio režisérovy filmy odjakživa hltal: když v devatenácti hrál ve zmíněném Dospívání po americku s Robertem De Niro, tedy s žádným cvokem trpasličí morálky všeho toho podjatého a nekalého, viděl v tom možnost, jak se přiblížit jeho dvornímu režisérovi. Povedlo se to teprve po letech. „Nikdy bych si ani nepomyslel, že bych dostal byť jen malou roli v nějakém Scorseseho filmu. A už jsem s ním natočil čtyři snímky,“ pochvaluje si DiCaprio. „Ten pocit je úžasný a návykový a není laciný.“ 

Kostýmní historické drama Gangy New Yorku, životopisné drama Letec, gangsterka Skrytá identita a psychologický thriller Prokletý ostrov – každý z těch filmů je úplně o něčem jiném a v každém DiCaprio pod Scorseseho vedením ztvárňuje jinou postavu. Každá je přitom nějak odpudivá, divná, ohrožená a bojující o svůj sen i za cenu sebezáhuby. DiCaprio vděčí Scorsesemu za to, co nazývá „vnějším zklidněním“ – což nevylučuje, že paranoidní letec Howard Hughes, který herci vynesl Zlatý glóbus (také letící nebo obíhající poslušně po svém orbitu na obzoru) a oscarovou parádní nominaci, končí život jako izolovaná stvůra s dlouhatánskými nehty posedlá hygienickým rozmarem. A že agent FBI vyšetřující s profi odstupem záhadu Prokletého ostrova je ve skutečnosti pacient psychiatrického ústavu nápravy duše, suše a ještě víc suše.

„Existuje jen málo herců, kteří nás zavedou a zavlečou hluboko do svého nitra, v němž se zrcadlí filmový příběh. K tomu je třeba talent, nadmíru citlivost a absolutní nebojácnost: ANO, PŮJDU RÁD DO TOHO. Leo to všechno má – působí pravdivě, ať jsou jeho postavy ošklivé nebo výstřední jako z ústřední půjčovny filmů,“ pochvaluje si znalec lidských charakterů nadmíru šikovný Scorsese. I on na setkání vydělal majlant – našel v DiCapriovi svého nového De Nira, tvárného herce schopného absolutní proměny.

SKUTEČNÝ A FILMOVÝ SVĚT REKVIZIT ANEBO OBRANY PROTI VÝKALŮM DEKADENCE NEBO ARCI DEMENCE 

Jen jedinému typu se DiCaprio při svých metamorfózách vyhýbá: prvoplánově pojatým rolím gaunerů. Udělal zatím jedinou výjimku – před 4 lety pro Quentina Tarantina. „Moje postava je naprosto amorální úkaz inženýra – je to blb, kterého bych já osobně k smrti NENÁVIDĚL,“ poznamenává herec o postavě snobského sadistického prevíta otrokáře Candlea z westernu Nespoutaný Django. „Navíc mne lákala možnost konečně ztvárnit ryzího ničemu k ničemu.“ 

Právě touha po zdolávání nových výzev způsobila, že se DiCaprio před 6 lety pustil také do spolupráce s Christopherem Nolanem; s prominentním a nekompromisním režisérem natočil komplikovanou, divácky přitom nesmírně úspěšnou krimi sci–fi zápletku Počátek. „Ke sci–fi mám obvykle averzi. Je pro mne těžké angažovat se ve fikčních světech vzdálených realitě,“ hlásí představitel profesionálního zloděje informací Cobba. Znějící jako cobra. Naopak miluje skutečné příběhy a na kontě má množství biografických filmů i společensky angažovaných látek, ve kterých se odrážejí jeho politické názory. Sám produkoval dokument o GLOBÁLNÍM OTEPLOVÁNÍ Jedenáctá hodina a drama o zákulisních politických machinacích Den zrady, jež režírovala další angažovaná hvězda současného Hollywoodu, George Clooney. 

„Každému by měl ležet na srdci osud planety. Mezi priority Spojených či spikleneckých států se musí dostat otázka alternativních zdrojů energie. Je to otázka vlastenectví bez ohledu na to, jestli je prezidentem v Bílém domě tmavší barák Barack Obama nebo někdo jiný,“ káže DiCaprio, který se v soukromém životě věnuje charitě (kromě ekologie se hlavně stará o africké děti) a prý sní o jednoduchém životě bez hvězdných manýr a propriet. 

Dokonalou vizáž svatouška nařeďuje funky frajerský fakt, že Leonardo je přece jen hollywoodskou hvězdou se zálibou v drahých oblecích a krátkodechých románcích s dlouhonohými představitelkami něžného pohlaví a něžné artikulace myšlenek s blond vlasy. I nad tím však vždy zvítězí to, co je pro diváky nejdůležitější – postava na filmovém plátně. Role, která herci umožňuje stát se prakticky kýmkoli na světě, až krom trouby nebo mikrovlnek té prostoduché potvory nehodící se na porody, ani na následky porodu až ke smrti. S výjimkou sympaticky rošťáckého Lea. 

Když James Cameron loni svůj megahit znovu uvedl do kin ve TřiDé, jeho hvězda na slavnostní premiéru nedorazila. Režisér tvrdí, že se DiCapriovi předtím snažil Titanic odmítnout: „Vydržel osmnáct minut. Bylo úžasné sledovat jeho bezprostřední reakci: nemohl tomu uvěřit. Řekl mi: „Jsem takový zelenáč, koukni na mne…“ V podstatě se schoval pod sedadlo v sále.“

Yeah, je to 7 dní a jeden Oscar u opravdového pracovního nasazení za Zmrtvýchvstání ve stoje 2016, i v sedle na výsluní. Cool bilance.