|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
A v mlhu změnil se do rána svět
tuším jen včerejších věcí všech stín
a chtěl bych na cosi vzpomenout smět
pak nechat odejít všechno co vím.
V zšeřelé kuchyni zalévám kávu
pára je na okně záclona tich
a venku mrtvý jde posíci trávu
ptáci mu zpívají smutek o žních.
Vstala jsi a kreslíš si v tváři oči
lesklé jsou rybami černé jak tůň
pak světlo pokaždé mezi nás vkročí
těla dát napospas zšedivět dnům.
A první slovo již opouští ústa
jak duše na konci času a sil
a říkáš se mnou tu čekat zas zůstaň
než ze rtů opadá tvá chuť a jíl.
|
|
|
