Kámen

Bratře vprostřed pouti zastavený,
křídla rozjímání do prachu tě halí,
zvony teskné dumy pějí
o tvou tvrdost roztříštěny,

K bolesti bolestí nahé tóny
básní nevyřčenou odzbrojeny,
kde stín se láme ukončený,
tam stojíš pláčem nepohnutelný.

Ach ty zbytečný - trůne zapomenutých králů,
kde okov byl položen pod oponou žalu,
ve chvíli vzlyků, ve chvíli trnů koruny vykoupení.

Pamatuješ chvíle, jenž pily víno zapomnění,
bratře u tebe odpočinek nalézám,
jsi kámen uhelný, jsi také chrám.