Planeš jak svíce v chrámu Páně,
máš odlesk touhy v očích svých,
líbám je, chutnají tak slaně,
vnímám zpěv píšťal varhaních.
Tváře Tvé doslova až hoří,
když se jich rety dotýkám,
ve vlas Tvůj ruka má se vnoří,
něžný květ Ti tam zaplétám.
Navléklas mi prstýnek z trávy,
chceš, abych složil Lásky slib,
zmocňuje se mne pocit dravý,
že dnes to, drahá, musí být!
Budu Tvůj muž a Ty má žena,
štolou je vlasů pramínek,
jsi bosa, láskou očistěna,
a červenáš se krapínek...
A s vírou v příslib dlouhých časů
se sobě něžně oddáme,
zpěv ptáků velebí Tvou krásu
na prahu doby neznámé.
A luční zvonky vyzvánějí,
když do trávy Tě pokládám,
Ave Maria cvrčci pějí,
já srdce plné Tebe mám...
|
