|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
A zase byla schůzka u piva. Oba jsme se na ni s kamarádem těšili, probíhala pravidelně řadu měsíců ve stejném hostinci, u stejného stolu.
Naposled mi Pavel, tak se kamarád jmenuje, vyprávěl příhodu, kterou nazval Velký podraz. Byl jsem zvědav, s čím přijde dnes.
- Tý vole, opět se udály věci. První je ta, že jsem přišel o prémie na dva měsíce.
- A co jsi proved'?
- Bohoval jsem, chytal se za hlavu a dal fakáče. Hned vysvětlím. Když jsem rozčilený, říkám, někdy řvu, proboha, panebože, můjtybože. V případě chytání hlavy mně potom nadřízení tvrdili, že jsem palici rval od krku tak, jako bych ji chtěl vytrhnout z těla, a fakáče jsem dal jenom čtyři, pravda, nadřízeným a v rychlých sledech za sebou.
Mistr mi sdělil, že mi bohy, hlavy a fakáče odpustí, ale musím práci přesně za třicet minut odevzdat. Přišel jsem za třicet minut a deset vteřin, on na mě z dálky mával, kýval hlavou, také natáhl cílovou pásku, poté mi podal s bolestí v ksichtu ruku a pravil: je mi líto.
- A o kolik peněz vlastně přijdeš?
- To nevím, nikdy jsem prémie nebral, vždy, když se blížilo schvalování, tak se něco stalo, jednou jsem na ně málem dosáhl, ale tady zasáhl sám ředitel. Pozval mě do kanceláře, jeho sekretářka mi uvařila kafe, on mě půl hodiny chválil, říkal, že mě párkrát pozoroval divadelním kukátkem, a pak pravil, že tam bylo přece jenom maličký zpoždění při příchodu ze svačiny.
- A cos odpověděl?
- Odpověděl jsem, že nosím odnepaměti v hlavě své soukromé píchačky, ty mě upozorňují nejen na přesný příchod a odchod, ale i na důležité události v pracovní i soukromé sféře, občas něco popletou, například že jsem na WC seděl hodinu...a ředitel pokýval blahosklonně hlavou, pokýval ještě blahosklonněji dvakrát a pravil: my máme s-v-é píchačky, rozumíš, nezbedo? Zmohl jsem se akorát na pozdrav. A jak probíhaly události u tebe?
- Zašel jsem za mistrem s určitými nápady. Když mě uviděl, mávl rukou, hned mě poslal za vedoucím, ten otevřel rovnou dveře do ředitelovy kanceláře, zrovna probíhalo jednání užšího vedení, přerušili diskuzi a usadili mě. Pravil jsem, že mám pár zlepšovacích návrhů, šel jsem hned k tabuli a rozepisoval fixy různých barev své nápady. Zelená patřila myšlence, kterou jsem nazval "sypání zrní". Tedy když něco nebudu vědět, nasypu pár nápadů na talíř a přijdu na kloub věci. Červená značí "krok tam", tedy pro řešení, nápad, myšlenku si dojdu. Hnědá je výmluvná pro "rychlý běh", pro cokoli si doběhnu, minimální vzdálenost je sto metrů. Při modré se vracím na počátek, slouží k vydolování prvotních myšlenek, doporučuji jíst knedlíky, maso, brambory rukama, jeden známý toto praktikoval v takové míře, že přišel na úřad a nahlásil sebe jako zmizelého člověka, který se propadl do pravěku, při žluté se pije voda přímo z kohoutku, potoka, přehrady, rybníka, zdroj nám dává nevídanou energii, která se poté rozmístí do veškerých částí těla a následně pracovního procesu..., no a vidíš, dostal jsem důtku s výstrahou, že vedu velezrádné řeči, že mi prémie nechají, ale příště ať si dám pozor!
- Takže se měj, v dohodnutém termínu tady. Platí?
|
|
