|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Rozhlédl jsem se po sálu a dalších účinkujících.
První řada uprostřed patřila Autu. Autorádio, které bylo sedmkrát zcizeno a sedmkrát navráceno, se z důvodu mnoha životních zkušeností stalo společně s lékárničkou platným členem orchestru. Schopnosti rádia využívali o přestávkách všichni, lékárničku si vyžádalo několik členů kvůli nevolnosti.
Za nimi se ukázněně posadily Školní věci. Vymínily si, že donesou školní lavice, prý se v nich nejen dobře učí, ale i hraje. Skoro jednomyslně schválily glóbus a obyčejnou tužku. Proti byly pouze zvýrazňovače, že již podtrhly svět v myšlenkách dobrých i špatných. Glóbus zmínil, že má pod sebou svět celý, a tužka pravila, že se mimo hudby snaží o návrat k počátkům vzdělanosti. Vykřikla, že žádné počítače, žádné mobily, ona a křída jsou počátkem.
V první řadě vpravo usedli již zmínění zástupci Oblečení. Z oblečení domácího, sportovního, pracovního, různých koníčků a zájmů, například myslivosti, dále vycházkového a společenského dali hlas společenskému. Všichni užasle zírali na dámské plesové šaty světle modré barvy, jež ozdobily Drahé věci náhrdelníkem, prstenem a náramkem. Ostatní Drahé věci se skromně usadily na svých místech a po každé skladbě zatleskaly sotva slyšitelným zadýchaným cinknutím.
K nim se v milimetrových pauzách nakláněly pánské šaty, mrkaly na ně a nejvíc z nich umění mrkat ovládal motýlek nenápadně nápadné černé krásy.
Nářadí se dohodlo, že sem nebude vysílat specializaci. Nechalo tedy doma výrobní linky, velké průmyslové komplexy, později přiznalo, že se obávalo zcizení. Z "normální" skupiny se přirozenou cestou dostaly do hry kladivo a šroubovák.
V další řaděneřadě zasedly Touha, Duše a Láska. Měly výsadu sedět spolu. Jejich hra se projevovala nepřítomnou přítomností v plachých křehkých tónech, vznášela se nad celým orchestrem, jednotlivými hráči, srdci, pohledy, svou trojjediností pozvedla všechny do nadoblačných výšin, aby je opět sjednotila ve společném úsilí zde, toto zaznělo mnohokrát, při posledním vzlétnutí se přidal Vesmír, který - podobně jako Touha, Duše a Láska - sedělneseděl všude a nikde, jeho prostory občas nabídly hvězdičku, občas bloudění s nádherným nekonečným koncem, všichni cítili, že jsou spojeni vjedno, že věci pozemské mají oporu, jako má dítě v matce, u Tří Krás a naopak, vše sleduje z dálky Vesmír, který najednou pro sebe zašeptá: kdybych měl umřít, bylo by to zde,..., a já si dávám všechny sny pod polštář, budu je hýčkat, hladit, občas je vyvolám, oni mě navštíví, jednou za čas, třeba dříve..., ale, šeptám, hlavně když jsme spolu.
|
|
