|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
A z šedých mraků vyšlo slunce
dotýká se domů a vdov se psy
jako já když se dívám na ženy
již les paneláků s korunami antén
a hnízdy bytů s rozchody
dává první stín
jen ráno je čas ještě snesitelný
a světlo měkké jako tvé rty
jsme prachem v ten okamžik
a tichou trávou hvězd
tak věnuji ti tělo mé
ať na okamžik smím padat k nebesům
a ochutnat smrt
s níž tě líbám po tuto vteřinu
která je mi nirvánou
možná, že pak půjdu pít
nebo hledat odpověď v nádražích
či rvát se s tmou
ale teď
chápu
tu rtuť, v níž se zrcadlíme
ta ústa, jež jsou propastí, které se bojím
to vědomí, s nímž pohrdám jistotou
tvá ňadra, která mi padnou do dlaní
i tichou bolest dospívání, když mizí nám půda pod nohama
a nezbývá než to přežít
tak postavím vodu na oheň
zapomenu na příští
omluvím se sklu
a s tvou vůní v sobě, ještě na chvíli zavřu oči
|
|
|
