Opět se dnes nepovedlo, šeptal sobě napůl rozčileně, napůl klidně, byl to jeho padesátý pokus v prvním směru, spatřil sebe v soukromé fatamorganě, jak sedí, vyvolává Slovo, které se mihlo, vzdáleně, připadalo mu, že na něj zamávalo, rozšířilo o všechna slova, opět smrsklo na jedno písmeno, je to A?, další z výběru?, nebo je stvořeno novum? Poposedl a zaujal další směr hledání. Začala k němu přicházet únava, podepírá si bradu, usíná, vidí nepřátele, posly míru, zbloudilce, vůdce opozice, kývaly, spisovatele, básníky, vědce, muže, jak hovoří k zemi, ženu utěšující dítě, vše se promíchává, vytváří hmotu, v jejíž moci není dát mu slovo tak, aby šel na začátek, mám právo něco vědět, vždyť jsem byl slušný, až na pár podrazů, předbíhám ve frontě, pomlouvám formou laskavých slov, jinak bylo chování v souladu, co na tom, každý rád zašpásuje, zahřeší, odpustí, přidá nějaký směr navíc kvůli zdokonalení,..., nedávno jsem dodal směr následný s kontrolou písmen, od rána jsem se cítil být nervózní, byl jsem čtyřikrát na WC, obešel byt, napil kávy, jednou minerálky, málem se přerazil v temné chodbě, vstrčil hlavu do vědra bez vody, užuž jsem je zahlédl na dně, zdálky se ke mně blíží bytosti, mávají na mě, podávají čistou tabulku, někdo mi strká před oči lupu, slyším pravé oko, jak sebe poulí, vykřikuje cik cak, lupa mi věnuje zvětšení k narozkám, cupitavými kroky se vzdaluje, vtom vyšlehne plamen, zasměje se a unáší na svých křídlech změť písmen.
I.patro: NENÁVIST. Nehledám tě. Proti lásce jsem pojal naději, že tě nespatřím.
Stalo se. Stála za bodem třeskutého mrazu, proháněla se podélně i napříč kontinenty, národy, sousedovou zahradou, spínala ruce k ještě větší nenávisti, zaklínala dlouhé krky na kratších hlavách, modlila ke špičatým myšlenkám, vystrčila zadek na upřímný pohled, neurvale brala zálohy bez lahví, stupňovala nenávist k modelům myšlení, jednání ve světě i mimo něj a, bohudík, se jí nedostalo zakopnutí o kamínek ve tři hodiny odpoledne.
|
|
