|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Patříme k sobě, jsi tělo já kříž
a písek zápěstí bílý je v tmách
stvoly třtin polibků sklání se níž
jak ptáci za letu jsme tu ve snách.
Nevíme ani dne ani své hodiny
závratí bolaví ze smrti strach
a nocí šeptají tikotem vteřiny
že vše co právě jsem, je stín a prach.
A srdce odbíjí každičký okamžik
kterým jsme v zrcadlech v okamžik rán
sklo jejich hladina hluboký Atlantik
než se čas vyřine jako krev z ran.
Na ústa líbám tě teď ve svém ztrácení
na dotek vzdálená jsi mi jak zem
a v mracích na nebi déšť právě pramení
když slovy o tichu sobě si lžem.
|
|
|