Snil
jsem vždy velice
být
přednostou stanice
mít
čepici červenou
a
plácačku zelenou.
Nádraží
mít plné vlaků
osobáků
a náklaďáků
na
slepé koleji drezínu
a
v garáži starou mašinu.
Nástupiště
plné mužů a žen
co
na vlak spěchají jen
a
dětí co tiše doufají stranou
že
se přednostou stanou.
Vždyť
i ten chlapec poslední
o
tomhle povolání sní
nakonec
každý i já
něco
jiného dělá.
Na
nádraží se budeme vracet rádi
i
když nebudeme tak mladí
najdeme
tam nové děti a kopu mašinek
co
nad sebou mají trolej a už žádný komínek.
|