Srdce mé jest ponuré,
žalem a bolestí zalité,
chci býti svůj vrah,
v srdci mém padá jen prach.

Co zbývá nám,
jež jsme v duši mrtví,
znovu a znovu
cítit skutky smutný.

Blíže ke smrti,
dále k životu,
pocítit svou
beznaděj i temnotu.

Možná v dáli,
světlo zahlédnout,
pocítit slast,
i touhu tajemnou.