TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 25.11. Kateřina

Všechny rubriky

Výtvarno, kresby

> Výtvarno, kresby

> Kresby, skici

> Malby

> Koláže

>		Klasická grafika

> Ilustrace

> Blbůstky-pokusy

> Experimenty

> Prostorové objekty

> Teorie, historie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Rectangle
Autor: Pollock (Občasný) - publikováno 1.10.2017 (11:22:09)

	čtenář poušť na kulise - 4.10.2017 > čtenář> Takže říkáš že tenhle způsob je alibistický protože si v něm každý může najít co chce. Vyčítáš tomu nedostatek usměrnění, což je stejné jako bys někomu jinýmu vyčítal nedostatek volnosti. Jenže nemůžeme uplatňovat na každého stejné a zobecňující požadavky, ani nemůžeme vyčítat obrazům vlastnosti na kterých stojí. Můžeme je na sebe nechat působit a hledat jaké nám konkrétně přinášejí zprávy. Můžeme se nechat vést obrazem, nebo i jít v rozporu s jeho vlastnostmi, a ony zasáhnou o to silněji, pokud je obraz silný, nebo ne, pokud není, atd. Pollockovy práce jsou pro mě o smyslovém a instinktivním prožívání, takže jim nemůžu vyčítat třeba nedostatek racionality, oheň se nechová jako dřevo. Pollockovu tvorbu vidím spíš jako mapování cesty do neznáma, rozpínající se organismus - přesahuje z grafiky, z plochy, do reliéfu, prostoru, hloubky, ta živelnost a prostornost obsahu i formy je vlastností jeho děl, ne nedostatkem. Vlastně mi to přijde (v dnešní době plné intelektuálních odosobněných instalací) v nejlepším slova smyslu prosté - pollock se pokaždé zaměří na nějakou prazákladní skutečnost spjatou s člověkem, se zemí a přítomnými silami, s jakousi mystičností, příběhem. Přirozeně skloubí světlo a tmu, "čistotu" a "špínu", agresivitu a něžnost, uzemnění a provzdušnění, a dál a dál, v konkrétních událostech nebo portrétech atd. Je to vyjádření vícerozměrnosti života a přitom něčeho obecně srozumitelného, takže realita nejen dneška ale realita přetrvávající, kolektivně nevědomě zakódovaná. S tím logicky souvisí i fascinace estetikou "škaredých" struktur nebo nádech archaičnosti, kterou mu tady kdysi kdosi vyčítal. Zároveň taková svoboda vyjádření není jednoduchá a není pro každýho stravitelná. Dokážu si představit že by se ti líbilo kdyby pollock ty svoje abstraktní prvky kombinoval s něčím realistickým - třeba člověk v pusté krajině, nesoucí na zádech jasné emoce, a v tom jeho strukturálním provedení ... což by asi bylo pro diváka pohodlnější než čistá abstrakce (ale proč by měl jít divák pohodlnou cestou?) a pollock tu už kdesi psal, že ta abstraktnější rovina je jen jedna část jeho tvorby :) Ono to taky může být tak, že tvůrce si střihne realistický přístup, dojde v něm na svoje dno, pak projde abstraktním na svoje dno, a dospěje k propojení obou dvou, což taky ještě není konec. Každopádně každý si tím musí procházet sám na základě svých zkušeností a svýho přesvědčení a ne na základě toho, co mu někdo řekne. Nikdo nezačne takhle najednou měnit svůj přístup, to musí vycházet zevnitř :)

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + sedm ?

Napsat autorovi (Občasný) Zařazeno v Galerii

Addictive Zone Orbital Defender Game