|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Lhal jsem odmalička. Někdy jsem, v rozjezdu k mládí a pozdějšímu věku, lhal vícekrát denně. Jednou jsem si dělal statistiku a dospěl k číslu patnáct. Ve škole, na dotaz, jestli umím vše, jsem odpovídal ano. Nakonec to dopadlo pětkou a zápisem do žákovské knížky: lže, že umí. Neumí nic! Také jsme zkoušeli předhánět se s kamarády na základce v různých oblastech. Jednou z nich se stalo líbání spolužaček. Tvrdil jsem, že mám zlíbáno nejvíce holek ze všech, kvalitně, francouzsky. Potom kamarád přinesl zprávu, že jsem nemožný a že bych si měl čistit zuby nebo používat žvýkačku. Magore jeden!, zakončil vše slovy. Se sexem to později bylo lepší, dívka mě dokonce pochválila, poprve jsem slyšel, že jsem fantastický - vidíte, zase lžu, byl jsem superfantastický! - až na to, že jsem musel zaplatit potrat - tady nelžu. Při dalších zkušenostech se ve mně rozvíjela touha po ženách více a více, nalhával jsem si, že mne všechny chtějí. To byla pravda!, například u jedné dívky, se kterou jsem se seznámil na taneční zábavě. Potom jsem spatřil, že mě nenápadně ukazuje kamarádkám. Po chvíli kamarád přinesl info, že prohlásila, že takovýho dobrýho a poctivýho kluka dlouho neviděla. // Rozhodl jsem se, že vystuduji střední školu. To si zase děláš pr---!, hodnotila většina mé rozhodnutí. Aspoň jednou nezalžu, přísahal jsem sobě slavnostně. Nezalhal jsem dvakrát, podruhé to bylo u státnic. V pozdějších letech jsem jako učitel dětem říkal pravdu, že se máme všichni dobře a budeme se mít lépe a nejlépe. Doma jsem si vše změnil v lež a bylo mi tak dobře! // Za zmínku stojí krátké rozhovory se známými na ulici, v hospodách, při nákupech, v dopravních prostředcích, kdy jsem na otázku, jak se máš?, odpovídal: skvěle. Vymyslel jsem si, že máme nové auto, krásný byt, ačkoli dodnes nevlastním řidičský průkaz a bydlíme v pronájmu. Nedávno se mě známý v autobusu městské hromadné dopravy ptal, jestli ještě chlastám. Odpověděl jsem mu podle pravdy, že jsem měl včera deset piv, tři jsem cudně zamlčel. Jiný známý se taktně zeptal, že slyšel, že jsem byl u stolu v nedaleké hospodě zastavěn deseti rumy tak, že jsem přes ně neviděl k výčepu. Uvedl jsem ho na pravou míru tím, že to nebyly rumy, ale piva. Bylo jich dvanáct, dodal jsem uraženě. // Teď jsem ve stavu, že si stanovím plán maximálně desetkrát za den říci rychle a potichu pravdu a jednou zalhat. Vždy se mi ale podaří vyšší počet, nejčastěji 15-20x. Ach jo!
|
|
| |
 |
Napsat autorovi (Stálý) |
 |
|
| |
|
|
|
