Na světě lidé jsou různých druhů,
sluhové pánů, páni sluhů,
těžko se hojí staré rány.

Zůstanou v tobě i pár roků,
je to jak ozvěna dávných kroků,
veškeré vztahy jsou pevně dány.

Jednou ti holka řekne sbohem,
nepřítel číhá za každým rohem,
každý den v životě něco se změní.

Přírodní živly své dílo konají,
a zuby času jak stroje hlodají,
někdy tě vytrhnou uprostřed snění.

Přítel tvůj z dětství se nikdy již nevrátí,
pevně se usaď a uchop se opratí,
kočíruj život svůj v poklidu, potají.

Jeď svojí cestou až ke konci dorazíš,
vím že to zvládneš, určitě prorazíš,
poslouchej smysly své něco ti šeptají.

Potichu zlehounka vydej se na cestu
vím že jsi unaven, jazyk až na vestu,
už jenom okamžik a je to za námi.

Ještě se rozhlédni, už je to naposled,
vím je to smutný ale jen na pohled,
zmizíme navždycky se svými ranami.