1
vyhlášení se blíží
albert je nervózní
před mikrofonem z banánu zkouší si děkovnou řeč
svaly se mu třesou horečkou
z očí mu teče kafe
celé noci nespal
vymýšlel děkovnou řeč
zkoušel jak správně zadrhnout
jak nechat hlas přeskočit dojetím
nahrává se na mobil
analyzuje výsledek
není spokojen
myslí na matku
která mu drží palce
myslí na bývalé přátele
kteří mu náhle píšou "drzim ti palce"
myslí na bývalé nepřátele
kteří mu náhle píšou
"vim ze mezi nama byly nejaky sracky ale chci ti jen rict
ze ti drzim palce a vzdycky budu"
myslí na bývalou která mu náhle píše
že ho znovu miluje
fór
evr
nebude to dlouho trvat a albert
se nasere
prudce máchne mobilem do vzduchu
opatrně ho položí k zrcadlu
půjde si zaběhat
a jestli cestou uvidí nějaké dítě
škaredě se mu podívá do očí
bude si přát aby se hystericky rozbrečelo
nebo zmlátilo svou matku
2
albert je hodný kluk
má rád děti
má rád lidi
má rád zvířata
chová moly
rád přemýšlí
rád hezky vypadá
přeje ti jen to nejlepší
všem fandí stejně
3
z pěti nominovaných albertů
jsou pouze dva ženy
je třeba napsat porotě vzteklý email
který bude ctít zásady korektnosti rasismu a feminismu
možná je to ale rovnováha
protože poměr mezi jin a jang
u jednotlivých albertů se liší a náš albert zkoušející si děkovnou řeč
oblékl si malé černé
a je opravdu krásná
4
mezi nominovanými alberty není ani jeden
vietnamec ani cigán ani uprchlík
ovšem na zinscenované fotografii máme všechno
černobílost dodává tajemství a mění podoby
krásný polohispánský zádumčivý albert
intuitivně hledající rovnováhu
na cestách
blonďatá albert
se zasněným pohledem v oversized cardiganu
přecházející z uvědomělé švédky v číňanku
která zanechá armádu kapesníků
na podlaze v hotelovém pokoji
albert sebevědomý intelektuál s rozjívenými vlasy
kterého čeká
příprava vánoc pro tři děti
potom barvení velikonočních vajíček
albert v potápěčských brýlích
shrben komplexem z dětství
kdy musel nosit klapku na oku
a ostatní děti ho tloukly pomeranči
nyní se schovává v pokřiveném úsměvu
v pozadí albert s mateřskými rysy
ženství s naběhlými tvářemi
vizionářka směřování
civilizované země knedlíků
pět čůrků tvořících silný proud
mladého umění
slevové teplákové republiky albert
5
slevový den v albertu se blíží
republika nemůže dospat
důchodci jsou nervózní
měří si tlaky
dávno před otvírací hodinou
tvoří se zástupy uvědomělých produktivních lidí
děti štíply prarodičům berle a ohánějí se jimi
proti učitelkám které se ohánějí
plesnivými houbami na tabule
muži prorážejí dav
pomocí stříkacích pistolí
mladé matky metají kolem sebe plínky
jiné si klestí cestu kočárky
nebo dětmi visícími na prsou
starší ženy vrhají rozpálené plechy s buchtami
a zní řinčení a citoslovce a upřímnost
albert stojí v pozadí a natáčí
něco ho zasáhne do tváře
vidí zrnění
okolní řev se rozpustí v šumu
listů a nakonec v klidné
temné hladině zpod které se prodírají sirény
6
věřím v pannu marii ferynu
je poslem nového lidstva
na splihlých vlasech jí přistáli tři andělé
zatroubili nosem
a řekli že mesiáš nepřijde
že musíme být sami
být sám je dar
povídá marie na liduprázdném autorském čtení
židlím
marie organizuje pochod hrdosti
všech kteří se narodili
pod krycím jménem albert
všichni cizinci
společensky nevhodní
vyloučení do hajzlu
uctívají marii
přinášejí jí banány
a vřelé díky
a marie je zelená a vypadá šťastně
7
albert v liduprázdné galerii
před zelenými závěsy v zeleném osvětlení
čichá vůni konopí
usíná v sedačce
zatímco v motoru auta na projekčním plátně leze had
a čte albertovi báseň
o údělu hada v motoru
albert se probouzí na parkovišti
mění se v husu a hledá přátele
mezi auty
ale přátelé byli odvezeni nebo snědeni
na svatého martina
nebo chcípají v uzavřených prostorách
aut
nebo velkochovu
nebo daleko za hranicemi
vyautovaní
albert husa se chce rozplakat a uctít přátele
ale dochází mu vzduch
dochází mu čas
dochází mu že svět
je krutý a plný odcizení
a že jeho jméno není albert
všechno ostatní mu uniká
jak oxid uhelnatý
v zapomenutém bytě
| 
