tuto báseň jsem napsala v hodině češtiny, ale potom jsem ji ještě trochu upravovala v parku.

jak chladno je ve světě varných konvic
jak prázdné řeči - tě péro, tě pic -
jak trudná cesta do školy -
"vykuř mi ho, maličká,
napíšu ti úkoly..."

a led visí mezi lidmi snad pro radost
či peklo
svítí jen LED nuselský most
ne světlo
to reklamy blikají, jako by snad chtěly
přeblikat i smrt - a ty, tak smělý
ploužíš se domů s těžkým čelem
na zádech pouzdro
s violoncellem
za jakým údělem
kráčíš, můj milý?
tam, kde tě nebudou poslouchat?

jen břitké slunce v asfaltovém kraji
kde ježci pod koly umírají
a lidé soutěží v zabíjení drozdů
a v nových výstavbách umělých hvozdů
ty pravé už najdeš jen na displeji

odtáhly mraky, a nyní vraky
na nebi trčí
však nebe mlčí
jen matky mají na vše odpověď

vesele trhají dětem ruce
brzy je vyhodí, po záruce
vymažou oči -
a zem se neotočí
nazpátek

a robinson a pátek
žvýkají párek
rob usíná v práci
pátek na něj zvrací
a na zem se kácí