|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jak kámen mne držíš právě ve své dlani
i jak malé dítě či jak stéblo trávy
a z ostří tě její řeže milování
až do první krve až pod kůži lávy.
Z hvězd máš spadlé tělo z jisker svoje oči
paže jako břehy, kterým bývám moře
a písek máš na dně, když den dovnitř vkročí
aby z hlubin samých nebylo mé hoře.
Pak se stínem stanu odložím své tělo
na chvíli se dotknu chvíle mojí smrti
a vteřinu předtím než hodinu celou
odbijí na věži se čas se mnou vrátí.
A ty jak rozoraná pluhem těla mého
v brázdy horké hlíny obrácené vzhůru
jako v poli zjara není v tobě zlého
hledám k svojí duši přivázanou šňůru.
|
|
|
