|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Viděl jsem čerta. Ve snu? Ve skutečnosti? To je fuk, já to střídám kvůli vyrovnanosti. Viděl jsem ho veselého, zároveň, podle frekvence mrkání, střízlivého i opilého, oblečeného podle poslední módy. Chlupy jsou přežitek, vykřikl, dodal pak ječivým hlasem spojeným se zpěvem sboru myší držících ho za ruku, že je v nich těsno, trochu horko, zvláště když se rozčílí před vchodem do diskotéky. Poté zazpíval, znělo to jako ze soudku se střelným prachem dolitým zvětralým pivem. Náhle odběhl na zahrádku, vytrhl kořen a proměnil jej v květinu. Květina procitla a křikla: jsem jeho kvítko! Dej mi úkoly vážící jako já, vážící jako ty a tvá havěť dohromady a úkol pro tamhleten keř rostoucí v koutu zahrádky. Co to má znamenat? optal se čert hlasem nasyceným kouřem, vstřícností a vůní po zbytcích chlupů. Občas se k "chlupové" vůni, jak ji pojmenoval, tajně vracel, čichal ji hodiny, dny a týdny, upadal do transu, ve kterém se mu zjevovaly všechny pekelné bytosti. On je obdarovával kousky nastrouhaných a rozvařených kopýtek s růžky. Jeho zornice se náhle vyklonila, políbila mě a všechny na tvář. Vtom se ulekla, když vyšlehl plamen z mého oblíbeného ohně, a zaplula zpět do oka. Levé, které mrkalo dvakrát rychleji, se najednou zastavilo. Strnulo uprostřed pohybu, a tím dávalo najevo sympatie ke všem ohňům planoucím vně i okolo mého těla, dosahujících výšek velmi chtěných od barevně nechtěných, zalézajících do podvědomí a o půlnoci vyplouvajících s veškerou havětí a se mnou na povrch světa. Vzal jsem havěť, posadil ji na klín a zazpíval pár vlastních písní. Všem se líbila až na žábu, která se pravidelně, vztekem měnila v princeznu, mořskou vílu, draka, rytíře, sedláka, krále a také v Zemi Nikoho. Toto se změnilo při proměně v soudek dynamitu, který jsem pohoupal na klínu a kvůli lepší mejdanové atmosféře vyhodil v předpeklí. Zde jsem narazil na dvě skupiny ďáblíků. První mě unášela směrem do pekla, druhá nesla na ramenou pomalé noci a rychlého dne ven. Náhle jsem se ocitl na Louce svítání.
|
|
| |
 |
Napsat autorovi (Stálý) |
 |
|
| |
|
|
|
